PRAHA Lidé, kteří se ucházejí o místa v europarlamentu, často nebojují pouze se svými politickými soupeři. Vyhrocené bitvy se zejména u známějších stran svádějí i v rámci jednotlivých kandidátek. Fakt, že voliče vybízejí ke kroužkování, se sice stával i v minulosti, nikdy však nešlo o tak rozsáhlé akce jako při letošních volbách do Evropského parlamentu. Kroužkovat a tím posunout vzhůru lze pouze dva lidi na volebním lístku.
Snad nejmarkantněji lze tento jev vidět u ODS. Když se kandidátka krátce po výprasku v krajských a senátních volbách sestavovala, hovořili občanští demokraté v kuloárech pesimisticky o tom, že volitelných bude sotva pět prvních míst kandidátky. Někteří „zasloužilí“ europoslanci se pak cítili zhrzeni, že jsou na nižších místech, a začali se snažit sami. Stejně tak nováčci, kterým se zprvu příliš šancí nedávalo.
Příkladem byla třeba sedmička kandidátky Edvard Kožušník, který ani nečekal, až začne kampaň ODS, a rozjel si zejména prostřednictvím internetu svoji vlastní. V posledních týdnech je zase slyšet o devítce Andree Češkové z Prahy 5. Jedinou ženu první desítky kandidátky prosazovanou kontroverzním starostou Prahy 5 Milanem Jančíkem je přinejmenším v Praze vidět takřka všude. Osobní kampaň prý vyjde zhruba na milion a půl korun. Údajně z jejích zdrojů, darů a ODS Prahy 5.
„Volby jsou bojem v rámci programů a myšlenek,“ uvedl mediální poradce Češkové Jan Šlajs, který včera zvedl její telefon. Na doplňující dotaz, zda se nemá bojovat především s politickými soupeři za svoji stranu, podotkl, že i každý z lidí na jedné kandidátce má jiné priority, Češková prý třeba otevření trhu práce pro matky s dětmi.
Po svém bojují i šestka Miroslav Ouzký, osmička Hynek Fajmon či desítka Jaroslav Zvěřina. Lídr kandidátky ODS Jan Zahradil, který prohlásil, že třeba Češkovou „ani moc nezná“, ale na soupeření nevidí nic špatného. „Každý preferenční hlas pro kandidáta je hlasem pro celou kandidátku,“ vysvětluje svůj pohled. Při posledních eurovolbách se podařilo vyskočit Zvěřinovi, který získal 55 tisíc preferenčních hlasů z asi sedmi set tisíc, se kterými ODS vyhrála, a dostal se tak z nevolitelného desátého místa.
Bojovat se ale bude i jinde. ČSSD sice zůstává i v rámci kandidátky poměrně monolitní, přesto se i na její kandidátce bojovníci najdou. Například poslankyně Anna Čurdová na nevolitelném 11. místě. „Pomohli mi k tomu kamarádi, kteří se podílejí i na financování billboardů. Je to přece legitimní,“ říká Čurdová. Kolik bude její osobní kampaň stát, ale neprozradila.
Zajímavou taktiku zvolili i dva konkurenti: Strana zelených a Demokratická strana zelených. První mají šanci maximálně na jedno křeslo, druzí asi na žádné. V čele obou kandidátech přitom stojí neznámí Jan Dusík, respektive Daniel Solis. Až za nimi hlavní esa Kateřina Jacques za jednu a Olga Zubová za druhou stranu. Hlavně ti jsou přitom v kampani svých stran vidět. „My jsme tým. Janu Dusíkovi média nedávají tolik prostoru jako mně, což není jeho chyba,“ tvrdí Jacques. To ostatně tvrdil i sám Dusík.
Podobně – byť s vlastními lidmi – hodnotili situaci ve straně Zubové. „Paní Zubovou lidé znají více. Proto je na billboardech ona, ne aby pana Solise přeskočila,“ tvrdil tajemník DSZ Antonín Kuboš.
