Netrpět bolestí vypadá zdánlivě jako ideální stav. Možná by člověk mohl podobně jako bájný hrdina Gaius Scaevola dokazovat svoji udatnost vkládáním ruky do ohně a sledovat užaslé pohledy okolostojících. Ovšem kdyby člověka nic nebolelo, dojde snadno újmy na zdraví. Představte si, že se opře o rozpálenou plotýnku elektrického vařiče a teprve zápach připálené kůže ho upozorní na nebezpečí. Rozžhavená plotna sice není každodenním rizikem, ale v těle probíhají každý den tisíce mikroúrazů, na které organismus reaguje. Bolest má tedy funkci signálu, který lze přeložit slovy: Pozor, něco se děje!
Podle odborníků je proto tato informativní bolest velmi důležitá. Jedinci bez nervových čidel pro bolest jsou vzácnou výjimkou a často poměrně brzy umírají.
Packa v proudu světla „Oči nedloubeme ani nepícháme do uší,“ říká docent Šimon Vaculín, který v Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty UK zkoumá vnímání bolesti. Během hovoru bere do ruky kovový válec s několika otvory a vkládá jej pod plastikovou krabici, kde popochází a občas postává laboratorní potkan.
Docent chvíli zaměřuje jeden z otvorů na přední packu zvířete, a pak stiskne vypínač. Z válce vytryskne proud světla a na přístroji vedle krabice se rozběhnou stopky. Po několika sekundách potkan ucukne tlapkou, vadí mu teplo vydávané světelným paprskem. Totéž pak opakuje se zadní končetinou a ocasem.
Další pokus vypadá trochu hrůzostrašněji. Docent Vaculín bere potkana do ruky a strčí mu tlapku pod kovový hrot připevněný na lištu se závažím. Pak zapne elektromotorek a závaží se rozjede, po chvíli vyškubne zvíře packu zpod ocelového hrotu. Docent opět odečte čas na digitálních stopkách.
Série pokusů zjišťuje, jak vnímají bolest mláďata, dospělí jedinci a potkaní senioři na různých částech těla. „Nikde v literatuře jsme totiž nenašli informace o změnách prahu bolesti v souvislosti s věkem zvířat,“ říká docent. Tento projekt zatím ještě pokračuje, ale už v jeho průběhu objevili čeští vědci pozoruhodnou informaci. O předběžných nálezech nedávno informovali na 85. Fyziologických dnech.
Potkan jako vysokoškolák Zvířata pociťují bolest jinak na předních a zadních končetinách a rovněž na ocase. Zároveň existuje přímá souvislost mezi citlivostí různých míst na potkaním těle a věkem zvířat. Mláďata mají nejcitlivější ocas, zadní končetiny jsou méně a přední nejméně vnímavé na bolest. Zvířata, která vědci odstavili od matek a přestala sát mléko, měla prahy bolesti nastavené opačně.
Proč? Na tuto otázku mají odborníci z 3. lékařské fakulty UK hypotézu, která zatím čeká na důkazy. „Podle našich předpokladů dochází k radikálním změnám citlivosti patrně proto, že nervový systém mláďat se vyvíjí ještě po porodu. V prvních dnech života odumírá nejvíce nervových buněk. Přežívají totiž pouze ty, které se zapojí do percepčního systému. V době odstavu navíc mláďata zažívají separační stres,“ říká docent Vaculín. Nejen že se tedy mění nervové dráhy, ale prožívaný stres také vyvolává tzv. stresovou analgezii.
Mládě podle odborníka zažívá podobnou situaci jako vysokoškolák poté, co se odstěhuje z domova a zamíří do města své alma mater.
A když se vrátíme zpět k potkanům – u dospělých jedinců jsou už dráhy pro vedení nervových vzruchů vytvořeny, zvíře si zvyklo na oddělení od matky a zřejmě přestává působit stresové tlumení bolesti. Výsledkem je, že prahy bolesti na předních a zadních končetinách a na ocasu jsou úplně jiné než u mláďat nebo těsně po odstavu.
Naděje na nové typy léků Docent Vaculín mluví o poznatku s rozličnou citlivostí končetin jako o vedlejším objevu v právě probíhajícím projektu. Zároveň ale už naznačuje, k čemu by se mohly nové informace využít.
„Každoročně se ve farmaceutických firmách testují tisíce substancí, zda nejsou vhodné pro léky tlumící bolest. Ale jejich účinnost se zkouší zejména zaměřováním světelného paprsku na ocas. Když zvíře ucukne s obvyklým zpožděním, látka se vyřadí, protože podle dosavadních pravidel asi nemá tišící efekt. Ovšem už nikdo nezjišťuje, zda substance netlumí bolest na předních nebo zadních končetinách. Možná se tak zbytečně vyřazují látky, které by se daly také využít k výrobě analgetik,“ říká docent Vaculín.
Druhou možností pro aplikaci poznatků získaných na potkanech je léčba v humánní medicíně. Nyní se u dobrovolníků měří míra bolesti většinou na prstu ruky, ale nikdo ji neměří třeba na nohou. Možným výstupem by pak mohlo být jiné dávkování analgetik při léčbě bolestivých kloubů na horní, nebo na dolní končetině. Rovněž se zatím vůbec nic neví o prahu bolesti na samotném trupu ani o vlivu typu pokožky na bříškách prstů na noze a na ruce. „Možností dalšího výzkumu je spousta,“ poznamenává docent Vaculín.
Je známo, že vnímání bolesti ovlivňují emoce. Když například fotbalista vstřelí gól, ani si v té chvíli neuvědomuje, že při skrumáži před brankou si poranil třeba loket.
Na dráhy od zdroje bolesti k mozku působí tlumící mechanismy, které využívají opioidní nebo neopiodní látky. I když jen normálně sedíme, tak zřejmě vzniká v organismu nějaké napětí a tlumivé mechanismy stále působí na jednotlivé části těla. „Nikde v literatuře jsme nenašli údaje, jestli je tento tonus všude stejný a zda využívá stejný systém pro různé části těla. Z našich experimentů vyplývá, že spíše nikoli. To chceme zjistit dalšími pokusy na potkanech.“
***
Hlodavci trpí pro lidstvo
Potkani zařazení do výzkumu bolesti poskytují informace, které lze využít pro vývoj nových analgetik a dalších generací léků specializovaných na konkrétní části lidského těla.
Jak probíhají testy bolesti? Kovový válec s několika otvory se vloží pod plastikovou krabici, kde popochází a občas postává laboratorní potkan. Člověk zaměřuje jeden z otvorů na přední packu zvířete ete a pak stiskne vypínač. Jakmile z válce začne zářit úzký světla, ký paprsek světla rozběhnou se stopky. Po několika sekundách potkan ucukne tlapkou. Vadí mu teplo vydávané světlem. Potkanovi se strčí tlapka pod kovový hrot připevněný na lištu se závažím. Pak člověk zapne elektromotorek a závaží se rozjede. Po chvíli zvíře vyškubne packu zpod ocelového hrotu. Opět se měří čas.
„Oči jim nedloubeme, ani je nepícháme do uší,“ říká docent Šimon Vaculín z 3. lékařské fakulty UK, který zkoumá vnímání bolesti u potkanů
Stejné experimenty se provádějí na zadních končetinách a na ocase
Vědci těmito pokusy zjistili rozdílné prahy bolesti na předních a zadních končetinách. Tento poznatek bude možné využít při testování účinných látek vhodných pro vývoj nových typů analgetik.
