PODĚBRADY Když včera v pravé poledne zahoukala siréna, lidé v sále poděbradského divadla trochu znejistěli. Houká proto, že je první středa v měsíci, čas pravidelných testů sirén? Nebo na počest Milana Paumera, jediného přeživšího z odbojové skupiny bratrů Mašínů, který se vrátil do vlasti a jehož pohřeb právě začínal? Pak už šlo vše jako na drátkách. Přesnost je totiž vlastnost vojáků, skautů i bývalých muklů, kteří měli událost ve své režii.
Na obřad dorazili i zástupci státu: premiér Petr Nečas, ministři Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra a Radek John, šéf Senátu Přemysl Sobotka a šéfka sněmovny Miroslava Němcová. Od února 2008, kdy premiér Mirek Topolánek udělil Paumerovi a Mašínům osobní plaketu, to bylo poprvé, kdy stát demonstroval svou účast s protikomunistickým odbojem.
Pokračování na straně 2
Projev Petra Nečase na straně 11
Dokončení ze strany 1
Nádvoří poděbradského zámku je plné těch, kdo se tak či onak hlásí k odboji - protinacistickému i protikomunistickému. „Kdyby tu vybuchla bomba, byla by po třetím odboji veta,“ ozývá se hlas z davu. Připomíná fakt, že tu jsou opravdu všichni. Zdena Mašínová, dcera národního hrdiny popraveného nacisty a zároveň sestra jeho synů Josefa a Ctirada, považovaných za kontroverzní, za hrdiny, ale i za vrahy. Sandra Mašínová, dcera Josefa, hovořící americkou češtinou. Dcera Václava Švédy, popraveného člena skupiny Mašínů...
Kolem nich postává a diskutuje hodně lidí ve stejnokrojích, skautských i vojenských. Kdo dokáže určit, které z uniforem patří Armádě ČR, které veteránům a které těm, co s vojáky a odbojáři jen sympatizují? To je úkol pro experta. Při pohledu na muže ve skotském kiltu se vybaví filmové záběry z června 1944, kdy dudáci v téhle uniformě vyráželi dobývat pláže v Normandii.
I čestnou stráž u Paumerovy rakve drží skauti a vojáci. Ale každý, kdo vchází do divadelního sálu přeměněného v obřadní síň, míjí věnec s nápisem: „Milane, díky za to, že jsi byl pravým člověkem, vojákem a přítelem. Což je nad schopnost pochopení švejků a bolševiků.“ Ta slova evokují lidi, již mají ke všem polistopadovým vládám více než kritický vztah. Vadí jim měkký postup vůči komunismu. A to, že KSČM je v parlamentu, považují za doklad kontinuity režimu, jak řekla i Josefova dcera Sandra. Ale když pak vidíme, jak Zdena Mašínová usedá do křesla právě před Miroslavu Němcovou a Přemysla Sobotku, jako by bylo vše v naprostém pořádku.
Věc pro soudce nejvyššího Takový obrázek je nezvyklý. Ale nikde není vidět ani náznak konfliktu. Sál je zcela plný, lidé se tísní i po stranách vedle sedadel. Hlavní organizátor, dokumentarista Martin Vadas, vykazuje fotografy a obřad začíná. Nejprve hovoří českobratrský kněz (Milan Paumer byl evangelík) a po něm přistupují k mikrofonu zástupci státu. S výjimkou Přemysla Sobotky nehovoří o skupině bratrů Mašínů jako o vyslovených hrdinech či kandidátech na státní vyznamenání, ale ke třetímu odboji i k Paumerovi osobně se hlásí.
Podle Sobotky Češi rádi uctívají oběti. Těm, kdo se ošívají nad třetím odbojem, to prý dává pocit nadřazenosti. Ale právně je to věc pro soudce nejvyššího, myšleno nebeského. Němcová cituje Karla Engliše. „Cením si více pevného charakteru než vzdělání,“ řekl jako rektor Karlovy univerzity před komunistickým pučem a na úřad rezignoval. Nečas to jako jediný říká bez obalu: „Nikdo z nás, z hlediska našeho dnešního vnímání tehdejší reality, nemá právo soudit, zda Milan Paumer a skupina bratří Mašínů volila správné, či nesprávné prostředky.“ I Nečas se odvolává na boží soud, ale zároveň varuje: Odsoudíme-li odboj Mašínů, zpochybníme morální hodnotu všech ostatních odbojů.
A pak následuje něco pro nás nezvyklého. Před shromážděné předstoupí plukovník Walter Scales, vojenský přidělenec ambasády USA, a pozůstalým předává americkou vlajku. Milan Paumer byl vojákem americké armády a Amerika na své veterány nezapomíná.
