A teď si přestavte, že by v jejich čtyřbobu jezdil i sprinterský fenomén jménem Usain Bolt. Kdepak, tohle není trhlá sci-fi, Jamajčané za svým krajanem skutečně přišli.
Odpověď? „Sorry, ale ne. Velká zima,“ poděkoval za nabídku Bolt. Je to nápadité, ale více než tuto senzaci chce Jamajka získat respekt. Není to tak, že by ho neměla.
V míře si ho legendární parta vydobyla na dřívějších hrách, přestože se na ty poslední v Turíně nekvalifikovala. Ještě v roce 1988 patřila v Calgary za terče posměšků a vtipů. Už šest let nato však skončila v Lillehammeru čtrnáctá.
Teď musí její nástupci pro účast ve Vancouveru bodovat v Americkém poháru. Jamajka si věří - a její nejdůležitější člen, pilot Hannukkah Wallace, dokonce tvrdí: „Chci medaili. Já ji potřebuju získat.“ „Bolt, to by byl mediální i sponzorský tahák. Zárukou úspěchu ale určitě ne,“ připomíná Danilevič.
Jasně, start je důležitý. Jenže na trati rozhoduje především pilotova technika. A při vší úctě k Wallacovi - v té Jamajčané nekralují.
„Navíc nikde není psáno, že by se Bolt uměl tomuto prostředí přizpůsobit,“ říká Danilevič. Právě...
Podtrhuje to třeba případ z Anglie, kde se kdysi snažili do týmu začlenit sprintera Johna Regise, jenž na přelomu 80. a 90. let patřil v atletické dráze k nejlepším. A když pak přišel k bobu, po dvou jízdách do něj už nikdy nevlezl.
Podobně dopadli i Češi s Ivanem Šlehobrem, českým rekordmanem na stovce. „Běhal se s ním jen průměrný čas. Holt někdo na to stavěný je a jiný ne,“ uvažuje Danilevič.
Třeba Jamajka bez Bolta zrovna může být silnější... Tak či tak - exotická země se na olympiádu ve Vancouveru těší, stejně jako olympijské středisko Whistler na ní.
Svou hrozbou nástrah však přivítá jen ty nejlepší. Proto v tvrdé kvalifikaci není úlevy ani pro exoty.
