130 let

Boštíkovo dělení světa

Česko

Nejoriginálnější díla z plodné tvorby Václava Boštíka (1913-2005) představuje výstava nazvaná Nedělitelné, která je otevřena do 26. července v Galerii Zdeněk Sklenář v Litomyšli. Kurátorem expozice, pořádané v rámci festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, je Karel Srp z Galerie hlavního města Prahy, kde mu v roce 1989 uspořádal jeho první velkou samostatnou výstavu, již minulý režim Boštíkovi neumožnil.

Výběr Boštíkových děl podřídil nyní Srp záměru poukázat na některé malířovy práce, vymykající se zažité představě o umělci jako o autorovi „jemných pastelů a prosvětlených olejů“. Jde o ranou autorovu tvorbu z let, kdy se teprve utvářel jeho budoucí malířský styl, a dále o díla, která na tuto etapu později navázala. Většina z prezentovaných obrazů, zapůjčených ze soukromých sbírek, nebyla navíc veřejnosti dosud představena.

Expozice je pomyslně rozdělena do dvou rovin. Jednou z nich je tzv. hmotná malba, zahrnující například hutně malovaný obraz Prometheus z roku 1939, zatímco druhá část dokumentuje Boštíkův vztah k dělení plochy. Časově představují tyto dvě roviny rozmezí čtyřiceti let a tvoří tak jakési vnitřní mantinely Boštíkova výtvarného názoru.

Principem dělení, z něhož vznikly počátkem 60. let mimo jiné i kresby pro výstavu v římské galerii Altro, se Boštík zabýval celý život. Jeho smysl pro díla zachovávající lineární členění plochy nebyl ovšem Boštíkovými příznivci vnímán jako dostatečně umělecký. Výjimečnost tohoto prostorového vidění ocenila až Susanne Pagé, která pro pařížské Muzeum moderního umění koupila početný soubor Boštíkových kreseb vycházejících právě z jeho geometrického vztahu k ploše. Jistým vrcholem „Boštíkova dělení“ je rozměrný kresebný návrh nazvaný Ukřižování. „Pro Boštíka bylo členění i otázkou víry, řešením duchovního pozadí, o něž svůj umělecký postoj opíral,“ říká Karel Srp. Několik prvotních lineárních kreseb tužkou, které nebyly dosud zveřejněny, jsou pak originalitou výstavy.

Zápas na cestě za světlem Proces Boštíkova výtvarného zrání lze demonstrovat i na dvou raných akvarelech, jedněch z nejstarších, jež se v jeho práci dochovaly. Je to námět mlýna, prostředí, v němž vyrůstal, a obraz s motivem ukřižování. To v sobě spojuje několik pro Boštíka významných prvků od členění, tradice, vnitřního světla až po nejintimnější malířovy pocity.

Instalaci nechybí ani další podstatný moment, který se podílel na Boštíkově tvorbě. Je to opět zaujetí principem členění, avšak tentokrát obsaženého v raně románském a mezopotamském umění a v umění přírodních národů. Pod tímto vlivem vytvořil Boštík v roce 1943 dvě tváře, obě označil názvem Idol. „Členění ovšem nacházel i v umění lidovém, jehož pojetí ornamentu a dekorace jej oslovovalo až do přelomu padesátých a šedesátých let,“ dodal Srp.

Výstava Nedělitelné nabízí celkem třiatřicet děl, mezi nimiž kromě již zmíněných vyniká obraz Červená a zelená a u Boštíka výjimečné zobrazení ženského aktu (Bez názvu) z roku 1945.

Umělecká cesta Václava Boštíka, rodáka z Horního Újezdu u Litomyšle, byla složitá nejen vnitřně, ale také společensky. Již v polovině padesátých let, kdy veškeré umělecké tendence v tehdejším Československu podléhaly zákonům socialistického realismu, přešel Boštík k abstraktní tvorbě. Důsledkem byla ignorace jeho uměleckého potenciálu a absence obsáhlejších výstav. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, žák Willyho Nowaka pracoval v tichu svého ateliéru, aniž by tušil budoucí možnosti. Jeho zaujetí uměním přetrvávalo přes všechna úskalí spojená s tehdejším vedením společnosti. Navenek aktivně se Václav Boštík mohl projevit jen v letech 1955-59, kdy s Jiřím Johnem vytvořil na zdech Pinkasovy synagogy unikátní pomník obětem holokaustu, později pak ještě při restaurování sgrafit na zámku v Litomyšli.

Autor: