Vladimír Boudník se už dávno stal slavnou osobností. Bohumil Hrabal se jeho životem inspiroval v knize Něžný barbar, díky němu vstoupil na plátno i na jeviště a od konce komunismu se v Praze pořádá už jeho třetí velká výstava.
Ta první (a zároveň vůbec jeho první retrospektiva) se konala právě v Galerii hlavního města Prahy v Domě U kamenného zvonu a bez potíží naplnila všechny výstavní sály. Navíc se tehdy ve vedlejším paláci Kinských konala výstava umělců, kteří se s Boudníkem znali a setkávali a které (aspoň v raném období) ovlivnil (Josef Hampl, Oldřich Hamera, Lubomír Přibyl). Vladimír Boudník pracoval v jedné z vysočanských fabrik a prostředím dílen a továrních hal se přirozeně inspiroval. Své názory vyjadřoval v manifestech explozionalismu, jehož zásady pak beze zbytku naplňoval ve svých grafických listech. Došel k objevům, které ovlivnily řadu dalších umělců.
Kolem Boudníka dokonce vznikl celý okruh lidí bez oficiálního výtvarného vzdělání, které přesvědčil, aby zkoušeli vytvářet vlastní díla. K nejzásadnějším objevům patřily tzv. aktivní grafiky, ve kterých autor využíval svou zkušenost z dílen. Nalezené prvky, jako třeba ocelové špony, vbíjel do desek, do nichž pak vtíral barvu a tiskl z nich jen několik listů. Většinou pak i různě barevných, takže každý list se stal originálem. Někdy je podepisoval shora či ze stran, aby ukázal, že na natočení nemusí záležet, že obraz může být zajímavý z různých pohledů. Aktivní grafiky vznikaly v jeho ateliéru už od poloviny 50. let a naštěstí jsou v řadě sbírek ve větším počtu zachovány. Větší kolekce je právě v Galerii hl. města Prahy, která získala ke své již poměrně rozsáhlé kolekci dar osmdesáti grafik od Jiřího Koláře.
Aktivní grafiky působí naprosto autenticky a úzce souvisejí s tehdejším nejprogresivnějším evropským vývojem, ačkoliv Boudník žil v izolovaném prostředí Prahy 50. let, kdy se sem jen s obtížemi dostávaly informace o aktuálním uměleckém dění v dalších zemích Evropy i světa. Přece jen však Boudník věděl třeba o americkém či západoevropském současném umění, jak vzpomínají někteří jeho současníci, s nimiž vedl dlouhé diskuse.
Další důležitou oblastí jeho objevné tvorby jsou strukturální grafiky, které zase vznikaly z vrstev písku fixovaných laky nebo z nití, textilií atd. Od konce 50. a v průběhu 60. let se jich až do umělcovy smrti rozvíjely celé rozsáhlé soubory. Boudník je tiskl v různých barevných variacích ve velmi malých nákladech (mnohdy třeba jen 2 nebo 3 exempláře).
Zajímavé jsou také magnetické grafiky. Autor nasypal na desku železné piliny, zespodu přiložil magnety, které je formovaly podle působení siločar, a pak kompozici fixoval. Do ní zatíral barvu a tiskl listy. Boudník patří k umělcům, kteří zásadním způsobem ovlivnili českou poválečnou výtvarnou scénu, kteří svými názory působili nejen na další umělce, ale i na část veřejnosti, jež jim byla ochotna naslouchat. Většině se ovšem zdály bláznivé, protože se od běžného pohledu na umění diametrálně lišily.
Právě otevřená výstava je tedy výjimečná tím, že se podrobně zabývá důležitým raným obdobím. Její autorka Hana Larvová vybrala stovky pozoruhodných exponátů a dokumentačních a archivních materiálů ze sbírek Památníku národního písemnictví v Praze, z Galerie Ztichlá klika a dalších soukromých sbírek. Ještě nikdy se umělcova tvorba z let 1947-1956 v takovém množství a soustředění nepředstavila. Hned v úvodním sále jsou k vidění vzácné filmové snímky, které zachycují Boudníka v jeho přirozeném prostředí. Výstavní projekt dokládá umělcův vývoj z doby, kdy se formoval jeho názor, kdy se v těžkém období 50. let utvářil jeho pohled na svět a kdy ho také popsal ve svých proklamacích. Návštěvníci si mohou poslechnout jeho hlas v unikátním záznamu rozhovoru s umělcovým přítelem Vladislavem Merhautem z roku 1963.
Výstava je zaměřená hlavně na umělcovu literární činnost, na jeho úvahy, proklamace a manifesty. K vidění je nejenom rozsáhlá dokumentace, ale i grafiky, které texty doprovázejí. Jsou tu vystaveny i matrice, z nichž tiskl svá prohlášení, originální představy a teorie vymykající se všem oficiálním názorům. Jsou tu různé varianty manifestů explozionalismu, ať už psané rukou, tištěné z grafických destiček nebo psané na stroji.
Výstava dobře dokumentuje atmosféru doby a do podrobností ukazuje Boudníkovy literární počátky, z nichž se pak v průběhu 60. let odvinuly všechny jeho další objevy. Z výtvarného díla jsou pozoruhodné drobné abstraktní akvarelové struktury spojené někdy i s kolážemi. Zajímavá jsou alba na známky, do nichž řadil stovky drobných dekalků nebo série miniatur - drobných, ještě realisticky ztvárněných grafických listů. Za zmínku rozhodně stojí i fotogramy, které svými volnými strukturami v rámci českého umění předcházejí dobu. Cyklus Corpus Delicti (1956) již vlastně předznamenává pozdější řadu Rorschachových testů (grafických listů z 60. let). Nechybí ani fotografie Boudníkových pouličních akcí, v nichž dokresloval tvary na oprýskaných zdech pražských domů. Je zde také dobře poznat, jak jeho nejranější aktivní grafiky z let 1955 a 1956 stejně jako dekalky úzce souvisejí s evropským informelem, který se tehdy rozvíjel na druhé straně železné opony v zemích svobodného světa.
Výstava je sice instalovaná jen v několika malých sálech, ale je obsahově náročná, její důkladná prohlídka jistě zabere několik hodin, zejména pokud její návštěvník chce pochopit způsob Budníkova myšlení.
***
HODNOCENÍ LN ****
Explozionalismus Tvorba Vladimíra Boudníka z let 1947 - 1956 Galerie hlavního města Prahy Dům U zlatého prstenu Do 2. 12. 2007
