Jestli Mirek Topolánek slyšel brdské starosty, musela se mu otvírat kudla v kapse. „Nebojovali jsme proti tomu monstru nadarmo,“ říká Jan Neoral, proslulá hlava Trokavce, a ostatní se přidávají. Tíž starostové, které chtěl Topolánkův kabinet před dvěma lety uplatit za souhlas s radarem, se mu teď de facto smějí do očí. Radar nebude, ale peníze slíbené pro rozvoj Brd by chtěli.
Ti starostové mají vlastně pravdu. Topolánek jim skutečně slíbil, že vládní peníze pro Brdy nejsou vázány přímo na radar. Byla to chyba jeho vlády, ne starostů, kteří se teď smějí. Jenže když už se někdo směje své vyčuranosti, neměl by to dělat příliš okatě. Neměl by mluvit jazykem, kterému by zatleskal Vladimir Putin. Pak se totiž ukáže, že sliby bývalé vlády váží velmi málo, a přijde-li do toho krize, tak neváží už vůbec nic.
Starostové nebojovali nadarmo a teď to mohou zapít americkým bourbonem místo ruské stoličné. Ale až se Eduard Janota zeptá, kde šetřit, nabídne se jasná odpověď: v Brdech.
Čtěte „Jsem rád...“ na straně 2
