* LN Před dvěma týdny jste všichni byli u velké boxerské události, galavečer z Podvinného mlýna vysílala i televize. Berete to jako jeden z kroků, jak svůj sport v Česku zpopularizovat?
Ondřej Pála: Určitě. Lukášův výkon tomu pomohl. Udělejme takových galavečerů víc. Lukáš Konečný: Každý zápas v Česku je plus. Zájem se zvýší, jen když se tady budou dělat kvalitní zápasy s kvalitními boxery. Jinak box nikoho zajímat nebude. Rudolf Kraj: Pokud nebude mít o galavečery zájem televize, bude to vždycky v háji. Nebudou reklamy ani peníze. Na kvalitní zápasy potřebujete kvalitní soupeře, a ty musí někdo zaplatit. Dobrý boxer si neřekne o deset tisíc eur, ale o sto tisíc. A to v českých podmínkách promotér táhnout sám nemůže. V okolních zemích to funguje.
* LN Proč tomu tak je? Box je u nás tradičním sportem. Čeští boxeři měli úspěchy mezi amatéry i profesionály.
OP: Jde to ruku v ruce s marketingem. Televize musí práva také z něčeho platit. A pokud neprodá reklamu firmám, které by o produkt měly zájem, sama do toho moc investovat nechce. Pokud budou v televizi vědět, že o box bude zájem, budou mít klienty, budou se podle toho i chovat.
* LN Není ale divné, že v médiích o box zájem není? Všichni za sebou máte výrazné úspěchy, a změny žádné.
OP: Je to způsobené mediálním obrazem boxu u nás. Lidé si myslí, že box je jako wrestling, kde je vše domluvené, nečisté. Což ale není pravda. Je to jenom sport, ke kterému nějaká show patří. Právě ta odděluje profibox od amatérského boxu. RK: Když jsem boxoval v roce 2008 v Itálii o titul mistra světa, tak si Italové za přenos řekli asi o dvacet tisíc eur. Určitě by šli dolů. Ale Česká televize jim nabídla zhruba tři a půl tisíce. Je jasné, že se nedomluvili, navíc se nám Italové těžce vysmáli, a to i mně. V zahraničí to berou tak, že když nemá zájem televize, tak ten borec asi není tak dobrý.
* LNA to se bavíme o souboji o titul mistra světa jedné ze čtyř nejprestižnějších organizací.
LK: Přesně. Ono i těch dvacet tisíc je docela málo, ale tři a půl tisíce? Je jasné, že za takové peníze práva nepustí a raději je oželí. Je to škoda. Ještě pochopím, kdyby český boxer o titul mistra světa boxoval každý den. O. k., koupíme to příště, bude to levnější. Ale když ty duely byly v novodobé historii dva, tak je to trošku ostuda (ve stejném roce sporně prohrál titul mistra světa i Lukáš Konečný se Sergejem Dzinzirukem – pozn. red.). Především pro veřejnoprávní televizi. Vysílají golfy a podobné kraviny, na které kouká stejně jen pár lidí, kteří to dělají. Jsou to několikahodinové přenosy, ale do hodiny z boxerského galavečera se jim nechce. Přitom by měl box podle mě větší diváckou odezvu (před dvěma týdny hodinový přenos z galavečera na Podvinném mlýně sledovalo 107 tisíc lidí a na programu ČT4 to byl nejsledovanější pořad dne – pozn. red.).
* LN Co ještě můžete vy tři udělat pro větší zájem o profesionální box u nás?
OP: Veřejnou sbírku. (směje se) LK: Hodně záleží i na našich manažerech, co nám budou házet za soupeře. Velcí soupeři stojí i velké peníze. Na galavečer s titulovým zápasem musíte všem všechno platit. Pokud se ale povede galavečer jako ten poslední, jsme na dobré cestě. Momentálně jsme tam ukázali to nejlepší, co u nás lze.
* LN Jak byste děti a jejich rodiče nalákali k boxu?
RK: Není to jako hokej nebo tenis, kdy musí dítě začít v pěti šesti letech. Já začal boxovat v patnácti. Když dítě přijde ve dvanácti třinácti letech, bohatě to stačí. Box má oproti jiným sportům výhodu ve všestrannosti. V tom je asi jeho největší kouzlo. LK: Dá se začínat i dřív než v patnácti, ale nesmí se to přehánět. Trénink je třeba brát formou hry, nelze kluky postavit hned do ringu a nechat je mlátit se do hlavy. Box je skvělý sport právě díky té všestrannosti. Rozvíjí vytrvalost, odolnost, dynamiku, posiluje psychiku a samozřejmě i fyzičku. Dobrý boxer je připravený i pro život. Teď nemyslím, že někoho zbije, ale je psychicky odolný, není závislý na druhých, dokáže se o sebe postarat.
* LN Co vám vlastně řekli rodiče, když jste přišli s tím, že chcete boxovat?
LK: Byli s tím smíření (otec Lukáše byl špičkovým boxerem, nyní je trenérem – pozn. red.), ale nechtěli, abych začínal v osmi. Takže mě dali na fotbal, hrál jsem třeba s Jirkou Jarošíkem. Zkoušel jsem judo, hokej, plavání, ale žádná sláva, takže jsem se obloukem vrátil k boxu. OP: Naši moc rádi nebyli, pak se to ale otočilo. Podporují mě a jsou mými největšími fanoušky. RK: Já chtěl boxovat, ale ne a ne naše přesvědčit. Hrál jsem hokej, dělal další sporty, až jednou rodiče jeli na dovolenou, já se v patnácti přihlásil na box, a bylo to. Pak ještě přišel trenér, že bych mohl být dobrý, a rodiče definitivně ustoupili. OP: Podle mě je to přirozený strach o dítě a je jedno, jaký sport děláš. U boxu je to samozřejmě specifické. Ale přijdou první úspěchy, a rodiče jsou hrdí. Hlavně říkám: podívejte se na fotbalisty, hokejisty, lyžaře, co mají za zranění, a pak na mě. Nikdy nic vážného.
* LN A co vás k boxu přitáhlo?
OP: Odmala se znám s Ondrou Hutníkem (elitní český thaiboxer a mistr světa – pozn. red.), tak díky němu. Zkusil jsem to a už u boxu zůstal. RK: Myslím, že to bylo díky filmům Rocky a Pěsti ve tmě. LK: Já to měl jednoduché, otec byl boxer a policajt, chtěl jsem být po něm. (usmívá se)
* LN Co hledat za tím, že u nás mají boxeři špatnou pověst?
RK: Nevím, vždycky to tak bylo a asi to tak bohužel i zůstane. LK: Myslím, že to říkají lidé, kteří box neznají a nerozumí mu.
* LN Hodně lidí si spojuje boxery a jiné zápasníky s vyhazovači na diskotékách a podobně. S blázny, kteří rádi mlátí lidi…
OP: Kdo jiný by ale měl dělat ochranku nebo vyhazovače? Kluk, který dělá aerobik, bude dělat kondičního trenéra, my tohle. Ale to neznamená, že někoho zbiju. Lidi nás mají blázny, ale není to tak. RK: Je to bohužel jen kvůli pár magorům, kteří prostě magory budou, i kdyby dělali cokoliv jiného. LK: K našemu sportu se hlásí spousta rváčů, bláznů, kteří se chlubí tím, že boxují. A i když je jich malé procento, tak nám bohužel nedělají dobrou reklamu. RK: Na druhou stranu může box takovým i pomoci, pokud mají dobrého kouče. Pouličního rváče naučí disciplíně, ale musí sám chtít. A musí mít hlavu v pořádku. Vztek a okolní vlivy se naopak v ringu, kde se boxuje podle taktiky a pravidel, obrátí proti tobě. Právě proto velká část takových šílenců a magorů dlouho nevydrží.
* LN Je tedy pro boxera lepší být kliďas než pruďas?
LK: Určitě kliďas. Ne flegmatik, ale určitě ne blázen. RK: Agresivní kliďas. (směje se)
* LN Dá se boxem finančně zajistit?
RK: Musíš být špička a hlavně dávat boxu maximum. A hodně mu obětovat. Nemůžeš kouřit, pít, flámovat, musíš dodržovat životosprávu, regenerovat. Mně taky trvalo dlouho, než jsem to všechno pochopil.
* LN Takže se dá boxem i živit, ale asi jen tím profesionálním…
LK: Dá se uživit i amatérským, ale musíš být na vrcholu. Když se mi ve dvaceti jedenadvaceti sešel dobrý měsíc, měl jsem i sto tisíc korun (už tehdy byl Konečný juniorský mistr Evropy a několikanásobný český šampion – pozn. red.). OP: V amatérech to podle mě moc nejde. Musíš být profík, dobrý profík, a ještě chodit boxovat ven. RK: Tak já jsem se měl dobře i v amatérech. To jsem ale byl špička, boxoval jsem i německou ligu.
* LN Jste zabezpečeni do života i po konci kariéry?
LK: Velké peníze sebere příprava. Něco našetřeno mám, ale že bych si po kariéře dal nohy nahoru, to určitě ne. RK: Špatně se nemám, boxem jsem si vydělal dost, ale něco dělat musím. Vydělané peníze mi pomohly do dalšího rozjezdu. Kdybych byl ve fotbale dobrý jako v boxu, jsem za vodou. Ale neměnil bych. OP: Mně box pomáhá i mimo ring. To, že jsem Pála boxer, mi pomohlo nastartovat podnikání.
* LN Je v profiringu boxer svým pánem? Stává se, že mu někdo nabídne peníze, aby spadl soupeři, a může na to vůbec říct ne?
OP: Každý může říct ne. Záleží na charakteru, zda to boxerovi za ty peníze stojí. LK: Určitě to není tak, že by někdo přišel a nakázal ti: tady máš prachy, ve třetím kole padneš na zem. Domluvené zápasy se vyskytnou, ale není to na denním pořádku. A když už se ti to stane, musíš přemýšlet dopředu. Zda ty prachy stojí za to, prohrát a padnout v žebříčku a pak se zase kousat nahoru. RK: Můžeš se hodit marod, a je to vyřešené. Není to jako v amatérech, že prostě musíš boxovat v určený termín, jdeš tam nemocný, a ještě dostaneš do držky.
* LN A teď z jiného soudku, kterého sportovce kromě boxerů obdivujete?
RK: Federera. To je borec. Mám rád tenis, sám jsem ho začal hrát. A hrozně se mi líbí, jak Federer válí. To je pan sportovec. Kliďas, není hloupý, působí vyrovnaně a dokázal toho strašně moc. LK: Obdivuju desetibojaře nebo třeba Martinu Sáblíkovou. Fandím ale všem českým sportovcům. OP: Mně se líbí kromě špičkových výkonů i to, když ten sportovec zůstává svůj. Taková přirozená skromnost. Týká se to Martiny Sáblíkové nebo Jardy Jágra. Mohli by frajeřit, ale neudělají to.
* LN Když jste zmínili Sáblíkovou, nežárlíte na ni trochu, že takový malý sport má proti boxu mnohem více prostoru v médiích a těší se větší popularitě?
LK: Já bych to takhle nedělil. Je to podle mě především o osobnosti než o tom samotném sportu. A Martina osobností je. Takže nemám důvod žárlit nebo jí něco závidět.
* LN Sáblíková je mistryní světa. Kdo podle vás bude prvním profesionálním českým boxerským světovým šampionem?
RK: No, já už jím asi nebudu. Škoda. (usmívá se) LK: Dobrá otázka. Asi já. (směje se) Ne, vážně. Jestli to nebude někdo z nás (ukazuje na sebe a Ondru Pálu), tak nevím. Myslím, že za námi je momentálně hodně velká propast. Protože i když by teď někdo vyskočil mezi amatéry, někdo hodně dobrý, a šel mezi profesionály, tak to trvá tak pět až šest let, než se prokouše k titulovému zápasu. A to je strašně dlouhá doba.
***
VIZITKY NEJLEPŠÍCH ČESKÝCH BOXERŮ
Rudolf Kraj
Věk: 33 let Výška: 186 cm Váha: křížová, do 90,7 kg Přezdívka: Mlátička Největší úspěch: Interkontinentální mistr světa WBC Profesionální bilance: 14 výher (10 k.o.) – 1 porážka Největší zbraň v ringu: Tvrdost a skvělé háky, za které si vydobyl svou přezdívku. Zajímavost: Vyboxoval dosud jedinou medaili z olympiády pro Česko (stříbro ze Sydney 2000), u profesionálů prohrál pouze jednou, v roce 2008 titulový zápas o mistra světa organizace WBC s Italem Fragomenim, poté ukončil kariéru.
Lukáš Konečný
Věk: 32 let Výška: 173 cm Váha: lehká střední, do 69,9 kg Přezdívka: Chirurg Největší úspěch: mistr Evropy EBU Profesionální bilance: 46 výher (22 k.o.) – 3 porážky Největší zbraň v ringu: Údery na žebra, několika soupeřům je během zápasu dokázal zlomit. Zajímavost: Boxovat začal v osmi letech. Nelze se tomu divit – jeho otec je sám bývalý špičkový amatérský boxer, nyní působí jako trenér. První medaili získal Konečný již před čtrnácti lety, když se coby osmnáctiletý nezkušený mladík stal vicemistrem Evropy.
Ondřej Pála
Věk: 26 let Výška: 190 cm Váha: těžká, 104 kg Největší úspěch: mezinárodní titul pro východní Evropu, Asii a Oceánii organizace WBA Profesionální bilance: 28 výher (20 k.o.) – 2 porážky Největší zbraň v ringu: Rychlost a technika. Soupeře nejprve oťukává a poté zničí, 20 z 28 vítězných duelů ukončil před limitem. Zajímavost: Jako mladý závodně plaval, k boxu se dostal v patnácti letech. Miluje jízdu na snowboardu. V listopadu se stal na soustředění sparingpartnerem světové jedničky a mistra světa Vladimira Klička.
