Čtvrtek 20. ledna 2022, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Bratranci na trůnu

Česko

Král Jiří V., císař Vilém II. a car Mikuláš II. byli pokrevně spříznění bratranci. Kniha Král, císař a car se zabývá nejen jejich vzájemnými vztahy, ale především jejich rolí při rozpoutání 1. světové války.

Bylo 21. května 1913 a dělníci z doků stáli na nábřeží v holandském Flushingu, když kolem proplouvala královská jachta Victoria and Albert. Měla černý trup zdobený dvojitou zlatou linkou. Její stálou posádku tvořilo sto dvacet mužů a vešlo se na ni padesát hostů. Dělníci se dívali, jak elegantní Jiří V. v buřince a s pevně složeným deštníkem sestupuje po lodním můstku, následován svým soukromým tajemníkem lordem Stamfordhamem a správcem královských stájí Frederickem Ponsonbym. Královna Marie, která šla před ním, už seděla v autě, jež je odvezlo na nedaleké vlakové nádraží, kde na ně čekal císařův panovnický vlak. Byli na cestě do Berlína, na svatbu císařovy jediné dcery princezny Viktorie Luisy. Jiří V. se rozhodl jít na nádraží v doprovodu svých dvořanů pěšky. Podél skupiny se hnala skupina uličníků, kteří byli zvědaví na opravdového krále.

Ve vlaku se Jiří V. převlékl do své německé uniformy polního maršála. „Dojeli jsme do Berlína v 11.30 a přijali nás Vilém, Viktorie a všichni princové a princezny, generálové, admirálové etc. a čestná stráž 1. gardového pluku, která defilovala na přehlídce. Jel jsem do zámku s Vilémem otevřeným kočárem s doprovodem, ulice lemovala celá berlínská posádka, byl to moc hezký pohled,“ napsal Jiří téhož večera v pohodlí svého pokoje v královském paláci v Postupimi.

Císař Vilém II. byl první bratranec Jiřího V. Ten mu říkal William nebo Willy stejně jako jejich babička královna Viktorie. Třetí královský bratranec, car Mikuláš II. zvaný v rodině Nicky, měl přijet z Ruska příštího dne. Georgie, Willy a Nicky vládli dohromady víc než polovině světa.

„May a já jsme přijali Williamovo vlídné pozvání, abychom se příští měsíc zúčastnili svatby jeho dcery,“ telegrafoval Georgie svému bratranci z matčiny strany Nickymu. „Pochopil jsem také, že pozval i Vás, a doufám, že budete moci přijet, protože bych se tam s Vámi s největším potěšením sešel. Doufám, že tomu nic nezabrání. S nejvřelejšími pozdravy Alix a dětem. Georgie.“ „Pojedete-li i Vy, přijedu,“ odtelegrafoval Nicky.

Vypadalo to jako pouhá další rodinná vyjížďka, jedna z řady svateb, pohřbů a křtin, které plnily královský kalendář. Ale v pozadí přátelské výměny pozvání a telegramů, za královskou událostí skoro zatemněná pompou a obřadností se táhla dlouhá historie rodinných žárlivostí a rivalit. Po letech pak Jiří V. vzpomínal, že se mu během návštěvy Berlína jen vzácně podařilo být v pokoji s carem sám, aniž by císař obcházel za dveřmi a špehoval je. Ačkoli o tom nevěděli, byla berlínská svatba poslední příležitostí, při níž se tři královští bratranci sešli před první světovou válkou, bylo to naposledy, co se navzájem viděli. V roce 1918 byl Nicky mrtev, bolševici ho v Jekatěrinburgu zavraždili i s rodinou, a Willy byl v exilu v Holandsku, kde jako neznámý žil dalších třiadvacet let. Georgie byl jediný ze všech tří, jehož monarchie přečkala válku nedotčena - ba víc než nedotčena: v rozkvětu.

Tři bratranci se navzájem znali od dětství. Prožívali společné prázdniny, doma se navzájem navštěvovali, hráli si spolu, oslavovali narozeniny, tančili se sestrami těch druhých a později jeden druhému přijížděli na svatbu. Byli navzájem spjati dějinami - a dějiny je tak rozdělily. Královna Viktorie, babička Georgieho a Willyho a nevlastní babička Nickyho, byla svorníkem rodiny, do všeho mluvila. „Obávám se, že nemohu obdivovat jméno, které chcete dát svému děťátku. Jméno Jiří přišlo až s hannoverským rodem,“ napsala otci Georgieho princi waleskému 13. června 1865. „Jestliže však to milé dítě bude vyrůstat v dobrotě a moudrosti, bude mi jedno, jak se jmenuje. Samozřejmě dodejte na konec Albert, jako to mají Vaši bratři, vždyť víte, že jsme už dávno rozhodli, že všichni mužští potomci nejdražšího tatínka mají mít to jméno, aby označovalo naši linii, stejně jako já chci, aby všechna děvčata měla na konci svého jména Viktorie!“ Příliš se však kvůli Georgiemu nezlobila, protože to byl až druhý syn a nebyl bezprostředním dědicem trůnu.

Příběh o třech královských bratrancích začíná zářivě, ale končí v temnotách první světové války. A otázka, která se jím vine až do posledního okamžiku naděje před vypuknutím války, zní takto: do jaké míry ti tři - král, císař a car -svými osobními vlastnostmi a vzájemnými vztahy přispěli k politickým událostem a k selháním, které nakonec válku učinily nevyhnutelnou. Odpověď na ni je tématem této knihy - je to odpověď plná protikladů a složitostí, ale jediná, jež neúprosně vede k závěru, že vztahy mezi těmito třemi vládci, jejich osobní záliby a nechuti, skutečně přispěly k propuknutí válečného stavu...

Tři bratranci jdou do války „Můj nejmilejší Nicky,“ psal Georgie 16. června 1914 z Windsorského zámku. „Jistě si vzpomenete na mnoho uspokojivých rozhovorů, které jsme loni vedli v Berlíně, při nichž jsme se tak zcela shodli na tom, jak velice je důležité udržovat mezi našimi zeměmi přátelské vztahy s ohledem na zabezpečení míru v Evropě. Přiznávám, že cítím v této věci takové znepokojení, že Vám píšu tento soukromý dopis, abych vysvětlil, co ve mně vyvolává úzkost.“ Soukromý sotva. V Královských archivech ve Windsoru existuje další kopie dopisu psaná Stamfordhamovou rukou a strojopisná kopie navržená ministerstvem zahraničí. Dopis se zabývá hlavně současným stavem věcí v Persii, ale o tuto specifickou záležitost vůbec nešlo.

Pokračování na straně II

Bratranci na trůnu

Dokončení ze strany I

Hlavním smyslem dopisu bylo znovu potvrdit spojenectví Ruska a Británie v případě hrozící války. Georgie Nickymu sděluje, že nepůjde do detailů, poněvadž memorandum připravené „mou vládou“ bylo předáno ruskému vyslanci hraběti Benckendorffovi a anglickému vyslanci v Sankt Petěrburgu siru Georgi Buchananovi, který dostal pokyn, aby probral záležitosti uvedené v memorandu s ruským ministrem zahraničí M. Sazonovem.

Sazonov naslouchal ochotně, ale Nickyho ministr vnitra Petr Durnovo nikoli. V únoru předložil carovi zprávu. Případná válka v Evropě představuje nyní reálnou možnost, říkal, a navzdory převládajícímu mínění nebude krátká. Rusko není na válku připraveno ekonomicky ani politicky, země je krajně rozdělena. Po porážce by mohla přijít revoluce v maximálním rozsahu. Naléhal, aby Rusko neriskovalo válku s Německem, protože hlavní německá válkychtivost směřuje proti Británii. Durnovo se domníval, že parlamentní systém v Británii je v každém případě příliš liberální a sotva dělá z Británie pro Rusko užitečného spojence.

„Mým největším přáním je vědět, že si britské veřejné mínění zachovalo přátelský postoj k Rusku,“ pokračoval Georgie, „a v obou politických stranách, u konzervativců stejně jako u liberálů, mi jde nejvíc o to, aby si obě naše vlády upřímně a přátelsky vyměňovaly názory na situaci v Persii.“ Veřejné mínění bylo svrchovaně důležité, jak velmi dobře věděl jeho otec Eduard VII. Mnozí liberálové a zejména socialisté nebyli příznivě nakloněni represivnímu režimu panovníka vší Rusi. V posledních dvou letech bylo v Anglii hodně sociálních nepokojů a spousta stávek a s tímto spojenectvím se muselo nakládat velmi opatrně. Odborové svazy si přes moře podávaly ruce. Na konci dopisu však Georgie dokázal dodat několik vlastních slov. „Doufám, že jste se měli dobře v Livadiji a že drahá Alix už se má lépe a pobyt tam ji posilnil. Teta Minny je na tom velmi dobře, ona i mamá jsou tak šťastné, že jsou zase spolu. May posílá společně se mnou Vám a Alicky vroucí pozdravy. Zůstávám jako vždy Váš oddaný starý přítel a bratranec Georgie.“

O den dřív, 15. června, Willy v Německu oslavil stříbrné výročí svého nástupu na trůn krále Pruska a císaře Druhé říše. Pronášely se projevy, konala se věnování, slavnostní odhalování a vojenské přehlídky. Pro lid pak byly průvody s kapelou, místními hodnostáři a záplavou zástupců všech branží, končící v zahradních pivnicích pojídáním bockwurstů, pitím, zpěvem a tancem.

Prodávaly se miliony pohlednic Nejvyššího, na nichž byl šikovně nasvícen v celé řadě uniforem, s knírem nakrouceným nahoru a upřenýma očima. Po celé říši se odhalovaly mohutné pomníky ze žuly a bronzu - nahoře s obřími Barbarossy, Hohenzollerny a různými nordickými hrdiny a dole s trpasličím lidem - v okázalém fašistickém stylu dávno předtím, než to slovo nabylo dnešního významu. V koncertních sálech orchestry vyřvávaly Wagnera a v univerzitních knihovnách akademikové vypracovávali festschrifty opěvující Viléma II. a všechno německé. V Berlíně se shlukovaly davy, aby aspoň zahlédly svého císaře projíždějícího kolem na dobře vycvičeném koni, s levicí spočívající na rukojeti mohutného meče, opatrně skrývající svůj handicap. Nejvyšší nikdy nebyl ve větší oblibě. Pokud šlo o socialisty, zastával Nejvyšší názor, který vyjádřil před Bülowem: „Nejdřív postřílet socialisty, připravit je o hlavu, zneškodnit je, a bude-li to nutné, zmasakrovat ve velkém. A pak zahraniční válku! Ale ne předtím, a ne a tempo!“

Osmadvacátého června roku 1914 zavraždil v Sarajevu arcivévodu Františka Ferdinanda, který byl dědicem habsburského trůnu, mladý bosenský srbský vlastenec, který chtěl donutit Rakousko, aby opustilo jeho vlast. „Strašný šok pro milého starého císaře,“ zapsal si Georgie toho večera do deníku, aniž by si hned uvědomil plný význam té události.

Krále znovu zaměstnávaly strasti a trápení ohledně krize s irskou samosprávou a Bosna mu připadala hodně daleko. Jeho bratranec Jindřich Pruský pobýval poslední měsíc v Anglii a vedl několik rozhovorů o mezinárodní situaci, které poctivě, byť ne nutně zcela přesně předával dál svému bratru Willymu. Byl 27. května na derby a 4. června u dvora, kde „jedna dívka, slečna Bloomfieldová, předpokládám že sufražetka, padla na kolena a zvolala,Proboha, Vaše Veličenstvo‘. Pak ji odvedli pryč. Co se stalo dál, nevím.“

Třetího července král strávil dlouhý a únavný den na Královské zemědělské přehlídce a 6. července se král a královna vypravili na státní návštěvu do Glasgowa. Devatenáctého července byli v Portsmouthu a proplouvali mezi řadami britského loďstva, které se táhly od Spitheadu po Cowes. Po návratu do Londýna se král zúčastnil konference o irské samosprávě, kterou vymohl na Asquithovi. Asquith na ni přistoupil, aby krále usmířil, třebaže věděl, že nemá žádný smysl. „Myslím, že si uvědomuje, že samospráva je nevyhnutelná,“ řekl své dceři Violet. „On je jen takový nervák. Chudák, který na své postavení nemá.“ Všichni věděli, že Stamfordham je proti samosprávě.

„Předpokládám, že Stamfordham, ta stará sépie, má mozek zatopený inkoustem,“ komentovala to Violet. Tři dny poté byl král nucen přiznat porážku, neboť žádná strana nebyla ochotna kvůli zachování míru v Irsku ke kompromisu. „Velmi mě trápí politická situace v Irsku, která začíná být nadmíru vážná,“ napsal král. Trvalo až do 25. července, než se mezinárodní situace náležitě dotkla povědomí Jiřího V., a stalo se tak po rozhovoru se sirem Edwardem Greyem, který mu objasnil, jak hodnotí atentát hrabě Benckendorff. „Vypadá to, že po rakouském ultimátu Srbsku stojíme na pokraji evropské války,“ zapsal si Jiří V. do deníku.

Následujícího rána dorazil do Cowes Jindřich, aby se rozloučil před návratem do Německa. Král zrušil svou plánovanou návštěvu dostihů v Goodwoodu. Dva dni předtím poslal válkychtivý rakouský ministr zahraničí hrabě Leopold von Berchtold Srbsku ultimátum formulované tak, aby muselo být odmítnuto a poskytlo Rakousku záminku k válce.

***

KNIHOVNIČKA LN Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst

Catrine Clayová překlad: Petruška Šustrová Král, císař a car Vydalo: nakladatelství BB art 416 stran, cena 299 Kč Zítra: Carabanchel

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...