130 let

Březnovou oblohu ovládne Saturn

Česko

Pokud bychom měli v březnu upozornit na jedno jediné těleso sluneční soustavy, pak to bude Saturn. V neděli 8. března ve 21 hodin našeho času se totiž ocitne v tzv. opozici, bude přesně na opačné straně Země než Slunce. Téhož dne, jenom o několik hodin dříve, se k nám v tomto roce přiblíží na minimální vzdálenost 1 255 725 000 kilometrů.

Saturn tedy v březnu můžeme pozorovat po celou noc. Po západu Slunce jej nalezneme jako zářící „hvězdu“ nad východním obzorem, mezi souhvězdím Lva a Panny. O půlnoci se ocitne vysoko nad jižním obzorem a ráno jej uvidíme nízko nad západem. Na záběrech z kosmických sond je Saturn čarokrásnou planetou opásanou jemnými prsteny. Pohled dalekohledem ale ukáže jenom „odvar“ pestrého Jupiteru.

Jestliže se na planetu podíváme kvalitním dalekohledem o průměru objektivu alespoň pět centimetrů, všimneme si drobného prstence už při dvacetinásobném zvětšení. Právě on dává systému neuvěřitelný „trojrozměrný“ vzhled.

Podobně jako ostatní obří planety i Saturn doprovází celá suita satelitů. Nejjasnější je Titan - vypadá jako zářící bod osmé velikosti, který kolem Saturnu oběhne jednou za necelých šestnáct dní. V největší východní či západní výchylce se vzdaluje až na pětinásobek průměru prstenů, tedy tři úhlové minuty.

V menších dalekohledech spatříme i Rheu, nevzdalující se na více než dvojnásobek velikosti prstenů. Šanci máme také u měsíce Japetus. Jelikož se vzdaluje až na dvanáct průměrů prstenů, bývá těžké jej odlišit od stálic. Snadné není ani zahlédnutí Dione - je o něco slabší než Rhea a pohybuje se také blíže k Saturnu.

Dvojitá noha Velké medvědice V březnu a dubnu najdete kolem půlnoci v zenitu třetí největší souhvězdí Velké medvědice; na nebi zabírá plných 1280 stupňů čtverečních. Jádrem je sedm hvězd obrazce Velkého vozu, který tvoří „ocas“ a „tělo“ medvědice.

Dvojhvězda Alula Australis, která tvoří jednu ze zadních nohou, je jedním z nejdůležitějších astrofyzikálních systémů v přilehlém vesmíru. Její podvojnost objevil 2. května 1780 William Herschel. Stejně jako Galileo Galilei předpokládal, že slabší hvězda promítající se poblíž jasnější leží mnohem dál, takže pokud bude pečlivě měřit jejich vzájemné polohy, pak časem odhalí pohyb jasnější složky způsobený oběhem Země kolem Slunce.

Po řadě let pozorování William Herschel skutečně jisté změny objevil - nikoli však v důsledku změny polohy Země, nýbrž díky oběhu hvězd kolem společného těžiště. Narazil tedy na fyzické dvojhvězdy. Položil tak základy metodiky jejich systematického studia, a navíc dokázal, že Newtonovy gravitační zákony platí i mimo sluneční soustavu.

Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem března ve 22 hodin středoevropského času, v polovině měsíce ve 21 hodin a koncem března ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem března o půlnoci pootočíme mapu o 30 stupňů.

O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás