Vláčilovy filmy mohou diváci vidět do začátku října ve třech městech.
LONDÝN/PRAHA Dílo filmového režiséra Františka Vláčila (1924–1999) se v Česku těší veliké úctě – jeho Markéta Lazarová byla například vyhlášena za nejlepší český snímek všech dob. Oproti některým jiným generačně spřízněným tvůrcům (Miloš Forman, Jiří Menzel, Ivan Passer) jsou ale Vláčilovy snímky za hranicemi známy relativně málo. Možná i proto, že se esteticky i tematicky české nové vlně konce šedesátých let svým způsobem vymykají.
Příležitost obeznámit se s reprezentativním výběrem Vláčilova díla mají nyní britští diváci v Londýně, Glasgow a Edinburghu, kde se do začátku října promítá čtrnáct režisérových filmů od Holubice (1960) po Stín kapradiny (1985), do výběru jsou zařazeny i nejvíce ceněné Vláčilovy kusy – Markéta Lazarová, Údolí včel a Adelheid.
Přehlídku pořádá Britský filmový institut, jenž plní úlohu v něčem podobnou českému Národnímu filmovému archivu. Jeho působnost je ale širší, provozuje v Británii několik kin, včetně známého londýnského BFI Southban. Institut rovněž vydává prestižní filmový magazín Sight and Sound.
V textu, který Vláčilovu přehlídku anoncuje, je například Údolí včel stavěno v autenticitě vyjádření středověkého života na roveň Bergmanově Sedmé pečeti a Pramenu panny nebo Tarkovského Andreji Rublevovi. Ve Stínech horkého léta zase text nachází souvislost se snímkem amerického tvůrce Sama Peckinpaha.
Zájmu o filmy Františka Vláčila výrazně napomohlo vydání některých z nich péčí prestižního malého vydavatelství Second Run, jehož dramaturgie často sahá po v Británii méně známých titulech ze střední a východní Evropy. Kromě Vláčilových filmů se v rámci přehlídky promítá i sedm let starý snímek Tomáše Hejtmánka Sentiment. Původně byl koncipován jako dokumentární film o Vláčilovi, s nímž režisér natočil hodiny audiozáznamu. Vláčil ale zemřel dříve, než se začalo natáčet na kameru, a projekt téměř zkrachoval. Hejtmánek se nakonec rozhodl natočit upravené Vláčilovy promluvy v ateliérovém bytě s vynikajícím Jiřím Kodetem. Druhou část snímku tvoří obrazové imprese z míst, kde Vláčilovy filmy vznikaly.
