Peníze, o které britský film v příštích pěti letech přijde, pocházejí z Národní loterie. Příspěvek loterie tvoří zhruba polovinu zdrojů, dalších 40 procent pochází z vládních grantů. Britská filmová rada tak minulý týden přišla s radikálním návrhem na změnu financování - plánuje sloučit jednotlivé fondy, zaměřit se na digitální technologie a na debutanty z jiných uměleckých odvětví, než je film. Cílem návrhu je jednak zaplnit mezeru v rozpočtu, která vznikne odtokem zdrojů na olympiádu a tím utišit kritiky, kteří přesměrování peněz z filmu do sportovní akce považují za krok špatným směrem. Zároveň se rada pod taktovkou nového předsedy a zkušeného producenta Tima Bevana snaží reagovat na kritiku, že za poslední léta příliš rozkvětu britskému filmu nepomohla.
V současnosti rada přerozděluje 17 milionů liber (zhruba 480 milionů korun) mezi mainstreamovou komerční tvorbu, začínající filmaře a inovativní projekty. V první skupině podpořila v minulosti například kostýmní drama Gosford Park nebo na Oscara nominovanou a Zlatým lvem v Benátkách oceněnou Veru Drake režisérského veterána Mikea Leigha. Všechny tři fondy by se měly od příštího roku sloučit do jediného. Se změnou struktury financování přichází i změny v tom, kam peníze půjdou. Přednost by měli dostat debutující tvůrci nebo režiséři, kteří připravují druhý film. To ale neznamená, že zavedení filmaři, jako je třeba právě Leigh nebo jeho generační kolega Ken Loach, se mohou s pomocí rady rozloučit. Rada už letos podpořila Leighův nový projekt Untitled 09 a i v budoucnu si režiséra rozhodně „ohlídá“ jako zaručeně kvalitní investici.
Černý kůň z galerií V případě mladých talentů už rada vytipovala svého černého koně pro příští sezonu. Hodně si slibuje od podpory filmových projektů renomovaných výtvarníků. Nejprve na festivalu v Cannes uspělo drama Hlad audiovizuálního umělce Stevea McQueena. Tento podzim na sebe upozornila biografickým portrétem mladého Johna Lennona nazvaným Nowhere Boy konceptuální umělkyně Sam Taylor-Woodová. Mezi umělce, jejichž debut se rada rozhodla podpořit, patří například Gillian Wearingová nebo bratrská kontroverzní dvojice Jake a Dinos Chapmanovi.
Rada si od podpory známých mladých umělců slibuje zvednutí prestiže britského filmu. Bevan se snaží nasměrovat peníze do projektů, jež by mohly z odstupu zformovat nějakou ucelenou „vlnu“. Takové hnutí by mohlo přinést britskému filmu podobné renomé jako „britská nová vlna“ v 50. a 60. letech. Jiná otázka ale je, zda úspěchy na festivalech přilákají do kin běžného britského diváka. Ten zatím dává přednost před domácími artovými filmy hollywoodské produkci nebo nepřetržitému proudu televizních pořadů o bydlení a celebrity show.
