Pravděpodobně žádné jiné tuzemské loutkové divadlo nemá svoje dějiny zmapovány tímto způsobem. Na dva tisíce kusů loutek je svébytným svědectvím všech inscenací za šedesát let. „Dnes už asi nezjistíme, kdo rozhodl, že z každé inscenace po její derniéře budou do depozitáře uloženy dvě tři loutky,“ vysvětluje ředitel Vlastimil Peška. „Ostatní divadla nám to opravdu závidí,“ dodává vedoucí divadelních ateliérů Alena Křížová.
Už před lety vznikla myšlenka loutky vrátit do života alespoň prostřednictvím výstavy. „I když se znovu nasadí stejný titul, loutky vždy vznikají znovu podle názoru osloveného autora,“ objasnil Peška, proč loutky „nerecyklují“.
Vybudování prostor pro Muzeum loutek se stalo součástí závěrečné etapy rekonstrukce divadla. Architekt Oldřich Prokeš navrhl budovu záměrně ve tvaru dřevěné lodi, byť jí bude jen polovina. „Veze loutky do reálného světa. Prvky lodi a cestování má i už opravená část divadla, například malá scéna evokuje kouzelný lodní kufr plný loutek,“ dodal. Stavba muzea, oprava dílen a vybudování skladů si vyžádá asi 36 milionů korun, které pokryje částečně příspěvek města a dílem evropské peníze.
Sbírka divadla Radost není největší v republice – například chrudimské Muzeum loutkářských kultur schraňuje více než osm tisíc loutek z celého světa. „Radost ale dokumentuje celou svoji tvorbu, což je výjimečné,“ dodává chrudimská ředitelka Alena Exnarová.
Mnoho divadel své loutky po ukončení uvádění inscenace rozdá, případně jsou ve stavu, který už další využívání neumožňuje. V Brně původně chtěli z každé inscenace schovávat jen tu nejkrásnější, ale bylo ji těžké vybrat. I tak se ale na všechny loutky Radosti v muzeu nedostane najednou. Vystaveno jich bude vždy okolo dvou set, expozice se bude obměňovat. Poprvé se představí za rok.
Loutkami se v Brně zabývá i divadelní oddělení Moravského zemského muzea. „Soustředíme se na tradiční loutky, kočovná i rodinná divadla,“ říká jeho vedoucí Jaroslav Blecha.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
