Strochou nadsázky lze „hřbitovní kočičiny“ Marka Brodského chápat jako vítězství nad vidinou smrti, sarkasticko-ironický pohled na to, co, jak jejich autor - herec, muzikant, textař a nyní hlavně výtvarník říká, stejně každého jednou čeká.
Humor, který nebolí Sám sice netouží verbálně sdělovat, co měl autor na mysli, když maloval své navinule veselé krchovy, na nichž se radují nebo odpočívají přítulné kočky (a někdy taky psi), vyčkávají havrani, zjevují se dětské vláčky nebo se řadí rozpustilí muzikanti. Černý humor, který nebolí. Nejraději si v ústraní maluje a o práci moc nemluví, a pokud už musí, je co nejúspornější. Přízeň publika však na hradecké sobotní vernisáži přesto byla zjevná, znásobená i vystoupením písničkáře Jiřího Dědečka stylově adekvátním Brodského výtvarnému výrazu.
K narozeninám kniha textů a ilustrací V současné době se Marek Brodský věnuje především malování, jeho předešlé životní etapy však souvisejí nejen s výtvarným uměním (pracoval například jako animátor ve studiu Bratři v triku), ale hodně také s hudbou a slovem (byl zakladatelem, bubeníkem a textařem skupiny Nahoru po schodišti dolů band). Není proto překvapením, že si k padesátinám nadělí i knížku textů s vlastními ilustracemi. Bude se jmenovat pro autorův naturel celkem výstižně: Zdrhám, zdrhám... a letos na jaře ji vydá nakladatelství Galén.
Do té doby je však k vidění výstava Brodského obrazů s názvy veskrze poetickými jako třeba Kočičí kar, Pohřební kapela, Mrouskání u zarostlýho krchova, Pojízdnej krchov, Funus pod topoly, Kočičí skupináč na krchově, Růžový brejle, Zarostlej veselej krchov, Funus v podzimní aleji a tak podobně. V hradeckém Klicperově divadle potrvá do 14. května.
