Neumím jen tak ležet. I když jsem doma a nic nemusím, hned šmejdim, co podniknout. Volného času mám málo, a když na něj přijde, je nabitý
Víkendy mám rozplánované na pár týdnů dopředu. Některé jsou pracovní, konají se třeba závody s Kentoyou, ale to neznamená, že bych rodinu vynechal. Máme to dobře rozdané - nejstarší dcera už má svou zábavu, mladšího syna s dcerou vezmu s sebou a nejmladšího synka má s sebou manželka u vody, je to nadšená rybářka. Jiné víkendy jsou navštěvovací. Pocházím z Beskyd a manželka z Jihlavy, takže se za příbuzenstvem celkem najezdíme. A kdekoli jsme, hned tam najdeme i nějaké dobrodružství - rozhlednu, hrad, propast či jeskyni. Mám takové zvláštní štěstí, že když někam přijedu, vždy se tam něco děje. A ten hrad je pro děti zajímavější, když se tam zrovna koná rytířský turnaj a není to jen hromada šutrů. Nedávno jsme třeba narazili na hausbót a tři dny na něm jezdili po Baťově kanálu. A je to v klidu, nikam se nezeném.
Víkendy, na které vyrážím sám, voní olejem. Na srazy Harley Davidson jezdím převážně do zahraničí už přes deset let; manželka dopředu ví, že jeden mám v květnu a další v září. Na tom největším ve Faakersee se sjede sto tisíc motorek, z nichž deset tisíc dělají stavby -motorky postavené na míru, můj největší koníček. Mám rád brutální tvary, brutální stroje se širokou pneumatikou a nízkým posedem, na kterých sedí člověk úplně rozčaplej - to je to nejbrutálnější, co je, a patří k tomu brutální muzika.
I proto motorkám, které sám stavím, dávám jména jako Megadeth, líxodus, Kreator a Overkill - názvy mých oblíbených metalových kapel. K ježdění ale nejvíc pasuje jižanský rock od Lynyrd Skynyrd a ZZ Top, řetězy, lebky a ostnaté dráty. Jednou za dva roky si nechám něco takového vytetovat, a co nenosím dlouhé vlasy, nechám si před motorkářským srazem aspoň trochu narůst vousy.
Když odpočívám, tak aktivně, a když relaxujú, tak u heavy metalu, ale nakonec ten čas stejně nejlépe strávím s dětmi. Protože to je ta jediná věc, kterou děti od rodičů skutečně chtějí - ne dárky, ne peníze, ale čas. Vidím to na nich sám, ať už přijíždím z práce nebo z motorkářského srazu - oni se těší, ví, že tatínek přijel, a to znamená, že se bude něco dít.
O autorovi| zaznamenal Dárek Šmíd
