Bývalý studentský aktivista a jeden z organizátorů studentské stávky v listopadu 1989 se domnívá, že Česká republika se nevyrovnala dostatečně s komunistickou minulostí. „Je vidět, že probíhá - alespoň to tak z médií vypadá - boj o to, kdo bude vykládat historii z archivů,“ řekl. Podpora, kterou lidé komunistické straně a novým politickým stranám dávají, je podle něj často výrazem frustrace a důsledkem zklamání klasických politických stran a jejich elit.
K TÉMATU: |
Kazivláda a kaziprezident
Česká republika se podle Bubeníka byla schopná díky lidským právům v mezinárodním měřítku více prosadit. „Tuhle pozici jsme budovali tak, abychom byli hodnověrní a byli jsme za to respektováni, docela dlouho. A myslím si, že stačí dvě tři vystoupení současné vlády nebo současného prezidenta, abychom to skoro spláchli. To si myslím, že je velká hanba, a musím říct, že se za to osobně strašně stydím,“ řekl Bubeník.
ČTĚTE TAKÉ: |
Média v rukou miliardářů
Bubeníka, který po sametové revoluci na chvíli usedl v tehdejším federální parlamentu, v současnosti znepokojuje, že miliardáři skupují tuzemská média. „To není něco, z čeho by měl člověk mít radost,“ konstatoval. „Dobré je, že technologický pokrok prohlubuje demokracii přes sociální sítě. Není těžké umístit chytrý článek, nápad nebo názor a ten se může virtuálně šířit. Je zajímavé, jak si společnost vždy najde cestu k sebekorekci,“ dodal. Z profesního hlediska Bubeníkovi, který přes deset let vede firmu zaměřenou na vyhledávání manažerů, vadí, že státní podniky podle jeho názoru neřídí kompetentní lidé.
Návrat do politiky? Ne
Bubeník v minulosti dostal několik nabídek vrátit se do politiky, dosud jich ale nevyužil. V 22 letech, kdy byl několik měsíců poslancem, dal přednost studiu v USA. „Měl jsem pocit, že toho o životě vím tak strašně málo, že by bylo nehorázné pokoušet se z téhle pozice regulovat život ostatním a říkat, jak mají ten život žít,“ poznamenal. „Jsem rád, že jsem se z toho vymotal a mohl mít normální život,“ řekl.
Působení v politice by podle něj mělo být veřejnou službou, kterou by měli dělat lidé, kteří ve své profesi uspěli, mají za sebou rodinné zázemí a ekonomickou nezávislost tak, aby nebyli zkorumpovatelní. „A musím přiznat, že politika je pro mě v tuhle chvíli natolik nepřehledná a natolik neproduktivní činnost, že jsem ještě moc mladý a neklidný, abych měl tu trpělivost tam vysedávat. Možná se to věkem změní, ale byl bych radši, kdybych mohl zůstat v politickém důchodu,“ řekl Bubeník.
Ohlédnutí za listopadem 89
Když se ohlíží za událostmi listopadu 1989, nejvíce vzpomíná na tehdejší atmosféru. „Byla to ta atmosféra naděje a toho, že jsme se přestali stydět za to, že vlastně všichni lžeme,“ uvedl. Myslí si, že jeho generace měla neopakovatelnou příležitost. „Česko zvlášť díky reputaci Václava Havla měla všude dveře otevřené a měli jsme příležitost se podívat tam, kde už dnes otevřené nejsou, nebo se otevírají s velkou námahou. To bylo něco, co je neopakovatelné. Kdokoli z mé generace se mohl stát téměř čímkoliv. To bylo úžasné,“ dodal.
