* LN Na jedné ze starších edic festivalu Stimul musel být zrušen koncert skupiny Faust. Jak to celé bylo?
Nebylo to nic příjemného, undergroundová legenda z Německa si s sebou kromě těžké industriální techniky, například míchačky na beton, na kterou hodlala hrát, přivezla i obrovský železný fukar, kterým chtěla do lidí vyfouknout seno. Vymyslela si to na poslední chvíli, takže jsme dva dny před koncertem sháněli 400 litrů sena jak diví. Nakonec vše ztroskotalo na požárních a bezpečnostních předpisech v klubu. Nedalo se s tím hnout. A se skupinou také ne. Dupli si: Buď seno, nebo žádný koncert nebude. Tak nebyl. Lidé se sjeli z celé republiky a nám to přišlo hrozně líto. Snažili jsme se až za hranici našich možností. Naštěstí ten večer koncertovala ještě finská skupina Pan Sonic, která to vše prodlouženým setem vyvážila. Má to i svá pozitiva: po tomhle zážitku už nás asi máloco překvapí.
* LN Kam jste pro komfort umělců schopni zajít?
Opravdu daleko, když je o muzikanty dobře postaráno, je to znát na kvalitě a atmosféře koncertu, věřte mi. Obyčejně ale stačí dobré jídlo a trocha té pozornosti, což je snad vůbec nejdůležitější. Obvykle tu hudebníky i provádíme sami po městě, někteří chtějí navštěvovat místní prodejny s vinyly, nebo dokonce navštěvovat loutková divadla.
* LN Dá se s muzikanty a jejich managementem o jejich představách diskutovat?
Samozřejmě, vždy ale musí existovat vůle ze strany umělců se dohodnout. Díky bohu, většina z nich se nechová jako skupina Faust.
* LN Jarní edice Stimulu přivezla Amona Tobina. V rozhovoru působil jako velmi milý, příjemný a docela skromný chlapík. Jaké to bylo starat se o něj? Museli jste zařizovat něco neobvyklého?
Amon osobně byl velmi skromný a milý. Největší problémy nám dělalo jeho vybavení. Pro svu hudbu používá speciální gramofony a potřeboval dva záložní. Dva měsíce jsme je sháněli po celé Evropě a nakonec jsme měli připravenou záložní variantu z Rakouska.
