Když Vatikán tak dlouho otálel se jmenováním nového nástupce kardinála Miloslava Vlka, vzbudil v části katolické obce nadějné očekávání - třeba „papež intelektuál“ vybere někoho skutečně nového. Přesně tak, jako když v létě Benedikt jmenoval arcibiskupem trnavským obyčejného kněze Roberta Bezáka. Zdá se, že této očisty budou moravští i čeští katolíci ušetřeni.
Pravděpodobný pražský arcibiskup změnu nepředstavuje. Naopak. Ve své nejnovější knize je podobně sofistikovaný a nudný, jako bývala jeho kázání v pražském Jiljí. Avšak má ten „správný“ životopis: byl tvrdě perzekvovaný, ale působí decentně; je tak trochu městský vzdělanec, ale velmi důsledně hájí tradiční věrouku. Nikoho „zevnitř“ neodpuzuje - ale také nikoho „zvenku“ nezíská.
Od Dukovy záliby v diplomacii si mnozí slibují průlom ve vztazích stát-církev. Ateistické občanstvo správně žehrá nad nesmyslným placením duchovních ze svých daní, církev po právu požaduje zpět svůj majetek. Kdyby se Dukovi podařilo „zobchodovat“ dohodu s politiky, oddechli by si katolíci, veřejnost a arcibiskup by dosáhl světské i církevní slávy. Obáváme se ale, že „velká dohoda“ neprojde přes sněmovnu -a církev bude zase o pár let unavenější a neoblíbenější.
Na otázku po správných vlastnostech a úkolech budoucího primase mluvil Dominik Duka o katedrále, narovnání poměrů ve vztahu církve a státu... Plzeňský biskup František Radkovský odpovídal úplně jinak: „Má to být člověk, který má rád lidi, kterým má sloužit.“ Je třeba cokoli dodávat?
Čtěte Téma na straně 3
