Na konci své první sezony se Komedie jevila jako scéna s velkými ambicemi, které ale byly z větší části naplňovány projekty spíchnutými horkou jehlou. Tento stav ještě chvíli trval, ale nešla přehlédnout až umanutá snaha uvádět hry skoro nehratelné či určené omezenému okruhu diváků. Bylo to oživující a lpění na daném principu zrodilo výrazné inscenace. Třeba na Wernera Schwaba je Pařízek odjakživa kadet a jeho poslední inscenace starého provokatéra Nadváha, nedůležité; Neforemnost nabídla mnohotvárnou výpověď o tuposti, snobství a stádnosti...
Magistrát v kauze Komedie stále kontruje: peníze dostali, tak co prý chtějí. To je prosté: dělat to, co umí a na špičkové úrovni. Tak se totiž lze posunout o další „level“, nebo naopak zjistit, že další už neexistuje. Komedie si zaslouží, aby se o svých možnostech přesvědčila.
