Po čtvrté odpolední zahájili program čeští Table. Duo vyložilo na stůl temnou, archaicky znějící elektroniku, kterou vytváří prostřednictvím dvou laptopů. Kombinaci syrových syntezátorových ploch a monotónní rytmiky doplňuje étericky smutný, zastřený hlas. Na nádvoří Jezuitské koleje tou dobou postával postupně rostoucí hlouček posluchačů, který se začínal dobře bavit.
Následující „kapela“ Casiotone for the Painfully Alone, jejímž jediným členem je solitér Owen Ashworth, se k elektronice staví odlišně. Jeho set byl vytvořen bez počítačů, jen pomocí hardwarových prostředků. Jak tak Ashworth ovládal změť kláves, automatických bubeníků a duhově barevných kabelů, působil jako intelektuální postmoderní flašinetář.
Nenávidím léto Po šesté hodině byly syntezátory vyměněny za kytary; na řadu totiž přišly dvě hodně ostré party. Kalifornští Health předvedli sice relativně krátký, avšak o to výmluvnější set. Čtveřice navztekaných mladých mužů zahltila posluchačstvo agresivním zvukem, kdy například basa v určitých pasážích zněla jako zlá cirkulárka. Šlo o bezprostřední příval energie (neřešilo se, že basistovi ve čtvrté skladbě praskla struna), jako by se kapela do publika s vervou snažila vetlouct své heslo „budete se milovat navzájem“.
Ještě explozivnější zážitek skýtali kanadští Fucked Up. Hlavní doménou jejich show je frontman, bodrý tlouštík Damian Abraham, přezdívaný Pink Eyes. Ten se díky mnohametrovému mikrofonovému kabelu mohl volně pohybovat po ploše nádvoří a snad s každým návštěvníkem v kotli navázat kontakt. Mezi jeho speciality patří obracení kšiltovek dozadu, objímání diváků nebo nošení na ramenou.
Ke konci koncertu pobíhal v horkém odpoledni zplavený rozložitý chlapík už jen v trenkách. „Příští písnička se jmenuje I Hate Summer. Opravdu nesnáším léto a vedro; člověk jako já aby se omlouval, když se chce svlíknout,“ hučel do davu.
Dramaturgickým vyvrcholením večera byl další pozoruhodný „one-man-band“ Final Fantasy, za kterýmžto jménem stojí klasicky vzdělaný muzikant Owen Pallett. Tento jedinečný hudebník v sobě pojí skladatelský talent, virtuózní zdatnost na dva nástroje (housle a klavír), krásný hlas a v neposlední řadě technologické dovednosti. Snový line-up Pomocí takzvaného looperu, šikovné mašinky, která v reálném čase vytváří zvukové smyčky, dokáže Pallett na jevišti sám vytvořit dokonalou iluzi menšího smyčcového tělesa. S dalším efektem, jenž umí přeladit příchozí tón o oktávu dolů, mohou jeho housle náhle znít jako kontrabas. O perkusní zvuky se postará klepání o korpus, zbytek zařídí klávesy – skutečně si beze zbytku vystačí sám. Nejzávratnější bylo živé aranžmá geniální písně This Lamb Sells Condos ze zatím poslední desky He Poos Clouds. Když Pallettovi v polovině vystoupení vyhořel jeden adaptér, dokázal, že na technice není závislý, a vystřihl skladbu akusticky.
Promotérské skupině a.m. 180 collective se tak podařilo dát dohromady snový a pestrý line-up. Pokud bylo ambicí vytvořit alternativní festival, který u nás chyběl, pak byla dokonale naplněna.
