Svým způsobem by se dalo říct, že končí i jedna televizní doba. Kingova poslední show byla jedním z mnoha momentů signalizujících konec nadvlády objektivního (někdo by mohl říct objektivizujícího) mediálního infotainmentu, mixáže informací, názorů a zábavy, která byla tak typická právě pro čtvrtstoletí Kingova kralování ve světě televizních debat. Už pěkných pár let se daří naopak debatování velmi stranícímu (někdo by mohl říct stranickému). I proto Larry King ztrácel sledovanost – z jednoho a půl milionu diváků ještě kolem roku 2003 klesl letos na necelou polovinu. A tak je pravděpodobné, že dříve, než sám King řekl, jak to dopadne s jeho kšandami, které pro jeho image hrály zhruba stejnou roli jako nakousnuté jablko pro společnost Apple, zeptal se ho někdo jiný, kdy už to sakra konečně zabalí.
Diváci totiž už dlouho přepínali ze CNN na Fox News s nepokrytě pravicovým, konzervativním a republikánským moderátorem Seanem Hannitym nebo na stanici MSNBC s jednoznačně levicově, liberálně a demokraticky orientovanou Rachel Maddowovou.
Dlužno dodat, že zdaleka nešlo jen o jednu televizní show. Celá CNN už doma v Americe léta ustupuje ze slávy, jíž se těšila v osmdesátých a devadesátých letech minulého století a kterou si jakž takž zachovává ještě po světě. Sledovanost klesá i jejím dalším pořadům, včetně zpravodajských: ranní program „American Morning“ sledovalo v posledním čtvrtletí v průměru 335 tisíc diváků. Televizní svět se zkrátka proměnil a CNN v něm hledá své místo jen horko těžko.
Z Floridy do Kalifornie Larry King se narodil 19. listopadu 1933 v newyorském Brooklynu jako Lawrence Harwey Ziegler. Vyrůstal v židovské rodině, víra ho však příliš nepoznamenala a později se sám označoval za agnostika.
Když mu bylo čtyřiadvacet, podařilo se mu získat místo moderátora rozhlasové stanice WIOD. Jméno Ziegler vyměnil za lépe znějící King, zvolené prý podle oblíbené firmy na výrobu nápojů. Svou první show vysílal z hausbótu kotvícího v Miami před hotelem Fontainebleau, kde také odchytával své první slavné hosty. Charismatický hlas mu brzy pomohl k pravidelnému sloupku v místních novinách a televiznímu moderování.
Kariéru mu poněkud narušila nemilá příhoda, k níž došlo v roce 1971. Zavalený dluhy sebral známému 5000 dolarů a skončil na krátko ve vězení. Z rozhlasu, novin i televize zmizel a začal se živit jako hlasatel na dostihovém závodišti. Jenže zapracoval výzkum trhu: nový šéf stanice si všiml, že vysoké procento respondentů se ptá po Larrym Kingovi, a povolal ho znovu do studia.
V roce 1978 ho pak rozhlasová síť, do níž stanice WIOD patřila, poslala moderovat další show do Washingtonu. Tam také narazil na zakladatele CNN Teda Turnera, který neváhal a nabídl mu příležitost ke slávě. První Larry King Live se vysílala 1. června 1985.
Byla to tehdy ideální konstelace: kabelová televize CNN jako nový a žádnými staromódními tradicemi a konvencemi svázaný produkt na mediálním trhu.
Uvnitř „washingtonského pásu“, okružní dálnice kolem města, symbolizující oddělení vysoké politiky od každodennosti, byl kromě politiků i vstřícný moderátor v nejširším slova smyslu – moderoval nejen svou show, ale i vztah „papalášů“ uvnitř pásu s veřejností po celé Americe.
Larry King to dělal ideálně: byl ochotný naslouchat a nikoho netrápil krutými otázkami, na jejichž zodpovězení by trval; „softbalové otázky“, začalo se jim říkat později. Neptal se jako zasvěcenec, který něco vyšťoural, ale obyčejně, jako strejda z venkova nebo inspektor Colombo – a stejně jako on nakonec ze svých hostů něco vytáhl.
Takový byl Larry King v dobách největší slávy: vždy v kšandách, vždy dobře naladěný, vždy nechávající hosta, aby se otevřel. Částečně také proto, že jako chronický lajdák, který si nedělal domácí úkoly, nečetl přípravy, a tak mu nezbývalo než hosty nechat mluvit. Ošidnými momenty jeho show pak byly trapasy, kdy si spletl hosty – například Ringa Starra s mrtvým Georgem Harrisonem. Na popularitě to však neubíralo, spíše naopak.
Možná že prvním náznakem toho, že se cosi mění, byl rok 1997, kdy se přesunul z Washingtonu do Los Angeles, dál od politiky k showbyznysu; ostatně slovo infotainment už dávno nikdo nepronášel s ironickým úsměvem ani na univerzitách.
Za čtvrt století prý vyzpovídal skoro 50 tisíc hostů. Nejvíc, ke 20 milionům lidí, se na něj dívalo v roce 1993, když pozval k debatě viceprezidenta Ala Gora a nezávislého prezidentského kandidáta Rosse Perota. A když už jsme v těch číslech: Byl osmkrát ženatý (manželek měl však jen sedm) a od roku 1987, kdy utrpěl těžký infarkt, má čtyřnásobný bypass.
Slovensko-česká stopa V roce 2001 se po 11. září Larry King začal ptát politiků z celého světa, jak oni podpoří boj proti islámskému terorismu. Tak se mezi jeho hosty dostal nejprve slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož si 2. listopadu 2001 pozval do show na pár minut spolu s rumunským ministerským předsedou Adrianem Nastasem. Poté co se oba přihlásili k válce proti terorismu, došlo i na hlavní důvod Dzurindovy účasti. Slovenský premiér se chystal běžet Newyorský maraton a šéfové vlád ve startovním poli příliš často nejsou. Rozhovor měl svůj vývoj: když o týden později přijel do USA český premiér Miloš Zeman, pokusil se Dzurindovi vyrovnat a vyvolat pozornost poněkud předčasnou a nikdy nepotvrzenou informací o tom, že vůdce atentátníků z 11. září Muhammad Atta navštívil Prahu, kde s iráckým agentem plánoval útok na budovu Rádia Svobodná Evropa. Zaujal sice ty z amerických diplomatů, kteří uvažovali o budoucí invazi do Iráku, ne však Larryho Kinga. Ten, když potřeboval hlas z Prahy, natočil a 2. prosince ve své show pustil prezidenta Václava Havla – ironicky právě na téma, které vypustil do mediálního světa Zeman. (Pro státníky z toho plyne poučení – je lepší umět běhat než jíst tlačenku.) V dubnu 2010 si pak Larry King pozval Martinu Navrátilovou a hovořil s ní o tom, jak překonala rakovinu prsu.
Ve čtvrtek večer si Larry King pozval lidi, které má rád: rodinu a významné kolegy, Donalda Trumpa, zpěváka Tonnyho Benneta, na dálku si povídal s Billem Clintonem a Arnoldem Schwarzeneggerem, z videa ho pozdravil Barack Obama. Poslední Kingova věta – co takhle místo sbohem na shledanou? – už ohlašovala, že se chystá alespoň občas v moderování pokračovat. Avšak to, že jeho pravidelný program nahradí show anglického moderátora Pierse Morgana, který je spojen především s talentovými soutěžemi, v nichž se uplatňuje především razance a silný názor, říká jasně: televize se na svět dívá jinýma očima, než se čtvrt století díval Larry King.
***
Ptal se jako strejda z venkova nebo inspektor Colombo – a stejně jako on nakonec ze svých hostů něco vytáhl
O autorovi| JAROSLAV VEIS, Autor je poradcem místopředsedy Senátu Petra Pitharta novinář
