Armáda se bude muset více specializovat a zapřemýšlet, čeho se kromě tanků ještě zbaví
Na červnovém setkání ministrů obrany členských zemí NATO vystoupil nizozemský ministr s tím, že by se měla aliance dohodnout na koordinovaném postupu ke škrtům, které provádí ve vojenských rozpočtech většina členských zemí. Následné příspěvky některých ministrů prý připomínaly „kabaret“.
Členské země NATO mají totiž problémy - kvůli krizi minimálně polovina z nich, Česko nevyjímaje, provádí škrty v rozpočtech. Zároveň ale jenom těžko hledají společnou řeč. Polský ministr obrany například pracuje s rozpočtovým výhledem na tři měsíce a Lotyši seškrtali rozpočet o několik desítek procent.
Velikášské představy...
Problém je v tom, že pokud škrty nebudou probíhat alespoň do jisté míry koordinovaně, může se stát, že třeba za deset let se to projeví ve schopnostech aliančních sil. Nebudou moci plnit nutné úkoly nejenom v misích, ale může to ohrozit i teritoriální obranu území členských zemí. Proto Nizozemci tlačili na to, aby se o tom začalo co nejdříve jednat a našlo se řešení. Dokonce navrhují urychlit některé transformační kroky.
Cesta je jasná - ještě více se u malých a středních zemí zaměřit na specializaci tak, aby se síly jednotlivých zemí mohly doplňovat. Kromě velkých zemí totiž nikdo nebude mít na to, aby si udržel všechny druhy sil. Pokud budou představitelé členských zemí jednat moudře, může mít krize pozitivní dopady. Pokud budou chtít i přes škrty zachraňovat, co se dá, alianci to oslabí.
Včera LN napsaly, že se kvůli krizi chystá zakonzervování posledních třiceti tanků. Ministerstvo obrany to okamžitě popřelo s tím, že zatím není nic rozhodnuto.
Nicméně tento krok v budoucnosti nevyloučilo.
S veškerou úctou k českým tankistům je nutné říct, že pokud ministerstvo k této konzervaci, která bude v zásadě znamenat minimálně na určitou dobu zánik tankového vojska v Česku, přistoupí, bude to rozhodnutí moudré. Oněch třicet tanků je jenom obtížně nasaditelných v zahraničních misích a v konvenčním konfliktu příliš nepomohou. Ostatně jsou pozůstatkem velikášských představ z 90. let o zachování vševojskové armády se stovkami tanků.
Tehdejší klíčové kroky týkající se budování armády byly provázány se snahou zachránit český obranný průmysl, což se ukázalo jako chiméra. Daňové poplatníky to stálo miliardy korun, nikterak se to neprojevilo na schopnostech ozbrojených sil a obranný průmysl stejně zkolaboval.
V této souvislosti se dá zmínit nešťastný letoun L-159. Sama modernizace tanků T-72 spolkla 4,5 miliardy korun a nakonec se jich do výzbroje zavedlo alespoň třicet s tím, že to napomůže jejich prodeji do zahraničí. Nepomohlo to.
Vzpomínky na 20. století, na to, jakou bylo Československo „vojenskou mocností“, jsou hezké, ale je nesmysl je projektovat do dneška. Stačí se podívat na tehdejší výdaje na obranu či na cenu vojenské techniky, která od té doby raketově vzrostla. Třeba v některých letech 1. pětiletky vojenské výdaje dosahovaly okolo 20 procent výdajů státu, což ohrožovalo ekonomickou stabilitu. Ve 30. letech to bylo podobné. Z tohoto hlediska jsou úvahy poslance Jana Vidíma o zachování armády, ve které budou zastoupeny všechny druhy vojsk, hloupostí. Není možné mít vše - snižující se výdaje na armádu a síly vybavené vším, co zbrojní trh nabízí. Nebo ať pan poslanec prolobbuje zvýšení výdajů na obranu, třeba na úkor těch sociálních.
... a realita Tanky stejně jako stíhací letouny se staly symbolem samostatnosti a schopnosti ji bránit. Tento obrázek však patří do minulého století, ne do počátku století jedenadvacátého. Zvláště v době napjatých rozpočtů, což se nezmění, ani když krize odezní. Konzervace tanků bude nezbytný krok. Škoda, že totéž nemůžeme udělat se stíhacím letectvem. Špatné rozhodnutí o leasingu gripenů už nelze vzít zpátky. Přesněji řečeno, asi se nenajde vláda, která by odmítla je odkoupit, až leasing vyprší.
Je potřeba se probrat, zapomenout na to, že budeme mít armádu, jakou jsme měli kdysi. Ostatně to ani není zapotřebí. Jedinou cestou je další prohloubení specializace, úzká spolupráce s dalšími zeměmi tak, aby se vytvářela mnohonárodní uskupení, která budou mít onen vševojskový charakter, a soustředit se na zahraniční mise. Pokud nepřeváží tento přístup, i když se může zdát z hlediska obrazů minulosti pošetilý, nebudeme mít nakonec nic. Jen nepoužitelné torzo, které bude možná vypadat dobře na přehlídkách.
Vzpomínky na 20. století, na to, jakou bylo Československo „vojenskou mocností“, jsou hezké, ale je nesmysl je projektovat do dneška
O autorovi| František Šulc redaktor LN e-mail: frantisek.sulc@lidovky.cz
