To, jaké trendy v sektoru finančních služeb v České republice do budoucna převládnou, bude záviset na dalším vývoji české ekonomiky, na vládní politice – především pokud jde o penzijní reformu a změny ve stavebním spoření – a na poučeních, která si z uplynulé finanční krize odneseme v oblasti regulace a podnikatelském přístupu. Úvěrové produkty pro retailové klienty se v České republice postupně rozvíjely od počátku 90. let minulého století. Ruku v ruce s růstem ekonomické prosperity rostla i ochota finančních institucí půjčovat a rozšiřovala se nabídka úvěrových produktů. Leasing, stavební spoření, kreditní karty, spotřebitelské úvěry nebo hypotéky se díky rostoucím disponibilním příjmům obyvatelstva staly běžnou součástí našeho života.
V dlouhodobém výhledu se bude podíl bankovních aktiv na HDP, který byl v České republice v loňském roce 116 %, přibližovat průměru EU (265 %). Nemalou zásluhu na tom budou mít nepochybně retailová aktiva. Zatímco ještě v roce 2005 odpovídala jejich výše pouze 12,5 % HDP, loni už to bylo 25 %. Průměr EU je ovšem 55 %. I když banky budou muset podle nové směrnice o kapitálové přiměřenosti Basel III disponovat větším objemem kapitálu, čímž na trhu obecně vzrostou náklady na poskytování úvěrů, je pravděpodobné, že objem bankovních aktiv se bude spolu s novým ekonomickým růstem dále zvyšovat.
Finanční krize banky přinutila posílit mechanismy v oblasti řízení kreditních rizik, současně jim však také připomněla, jak důležitým zdrojem financování jsou pro ně vklady klientů. Řada bank se totiž příliš spoléhala na financování prostřednictvím peněžních, případně finančních trhů. I když toto není případ bank v České republice, kde je poměr úvěrů vůči vkladům jeden z nejnižších ve střední a východní Evropě (pod 80 %), kombinace takových faktorů, jako je nadprůměrný růst retailových aktiv, ostřejší konkurenční boj o vklady ze strany nových bank, možné zrušení státního příspěvku u stavebního spoření a potřeba investovat – v souvislosti s penzijní reformou – do dlouhodobých investičních fondů, povede do budoucna ke zvyšujícím se tlakům na tyto bankovní vklady. I české banky si tedy budou muset svých střadatelů více vážit.
Orientace na tradiční stavební kameny bankovnictví, jako je obezřetnost při půjčování a řízení vkladů, bude od bank vyžadovat nové strategie, které budou posilovat vztahy se zákazníky. Kvalitní síť poboček a větší segmentace klientů budou rozhodující pro dosažení tohoto cíle a vytvoří podmínky, které bankám umožní generovat prvotřídní aktiva, efektivně řídit kreditní riziko a udržet si bonitní zákazníky. *
O autorovi| Douglas Burnham, Autor je partner pro finanční sektor, Ernst & Young
