Kdysi, před začátkem kosmického výzkumu, se ptali řady vědců, jak si představují budoucnost této oblasti. Jeden učenec odmítl odpovědět s tím, že „předpovídat by znamenalo mýlit se“. To bylo tenkrát; dnes se předpovídá skoro naveliko. Jak například odhaduje americká agentura pro geologický výzkum, do roku 2038 postihne Kalifornii – s pravděpodobností 99 procent (!) zemětřesení o síle alespoň 6,7 stupně Richterovy škály, což se blíží intenzitě, jakou mělo letošní lednové na Haiti (patrně 7). Zemětřesení se přitom spolehlivě předpovědět nedá – zatím. Podle jednoho odborníka: „Neovlivní to vaše plány na dovolenou, ale nutí to ovlivňovat zásady stavebnictví.“
Časopis Scientific American nedávno oslovil řadu vědců, aby se pokusili odhadnout pravděpodobnost, s jakou do roku 2050 dojde v oblasti jejich výzkumu k událostem celosvětového významu, které by doslova „mohly změnit všechno“. Odborníci vyjadřovali takovou pravděpodobnost jen přibližně; přesně si to vědci nedovolí.
Klonování člověka je pravděpodobné, s dalekosáhlými důsledky, kde etika hraje nezanedbatelnou roli. Totéž platí o velmi pravděpodobném vytvoření umělého života. Pravděpodobné je prý také vytvoření umělé inteligence, robota, který si bude sám sebe uvědomovat, takže by se posléze mohl stát nezávislým na svých lidských tvůrcích. Text končí opatrně – možná že budeme muset časem žít se svými společníky na bázi křemíku.
Globální jaderný konflikt pokládají odborníci za nepravděpodobný, stejně jako nalezení mimozemské civilizace. U té se ptají, kdyby se opravdu našla, co dělat dál? Ne každý je mírumilovný. To platí také o mikroorganismech, takže smrtelná pandemie, a nemusí to být virus H1N1, má pravděpodobnost padesát na padesát. Totéž platí o zkonstruování materiálu supravodivého při pokojové teplotě. To by usnadnilo přenos elektřiny na velké vzdálenosti, třeba ze solárních elektráren na Sahaře do Evropy. Zatím se ovšem supravodiče chladí kapalným dusíkem o teplotě minus 196 stupňů. S energií jsou vůbec problémy, takže využití jaderné fúze k jejímu získávání vidí odborníci dokonce jako velmi nepravděpodobné.
Srážka velkého asteroidu se Zemí? Nepravděpodobná. Americký Kongres nicméně žádá, aby NASA do roku 2020 pro jistotu identifikovala objekty pohybující se v blízkosti Země (respektive alespoň 90 procent z nich). Objekt velký 30 až 50 metrů totiž patří do kategorie „city killer“ – srážka s ním vyhladí celé velké město. Přitom dopad asteroidu o velikosti asi 25 metrů se prý odehrává v průměru jednou za dvě stě let. Jen loni zaznamenala NASA devadesát asteroidů, které minuly Zemi relativně těsně – ve vzdálenosti pětkrát větší, než v jaké se nachází Měsíc od Země – a dalších jednadvacet dokonce prolétlo ještě blíž.
Je dobré si občas připomenout, že i fantazie bývá ovlivněna dobovým stavem znalostí: často jen prodlužujeme do budoucnosti dnešní stav věcí. V Asimovově knize „Nadace a říše“ z roku 1952 dostal jeden z hrdinů na vzdálené planetě ze své centrály mezigalaktickou zásilkou knihu. Vypadá to tak, že otevře dvířka jakési skříňky a vypadne – pouzdro s filmem! Není divu, Asimov psal svou ságu v době mikrofilmů; do digitálního procesu zbývaly ještě desítky let.
Anketa Scientific American je zajímavé čtení; jen lituji, že se nedožiji roku 2050.
***
Vědci o pravděpodobnosti velkých změn mluví jen přibližně; přesně si to nedovolí
O autorovi| Vladimír Karpenko, chemik Autor je profesorem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze
