Z ranních novin snad jen Mladá fronta přinesla zmínku o akci na Národní třídě, ale ne o jejím brutálním rozehnání. Tak zase nic. Co by se muselo stát, aby se tu něco pohnulo? Takový byl přímý pocit.
Pokračovali jsme ve finální práci na (dnes už vím, že posledním) samizdatovém čísle časopisu Revolver Revue, a sice v ateliéru zařízeném jako dílna na pražské periferii v Košířích. Teprve večer, už byla tma, hlásila Svobodná Evropa, že na Václavském náměstí se srocují lidé, ale policie vůbec nezasahuje. Položili jsme vše, co jsme měli zrovna v rukou, vyrazili na autobus a jeli.
Až tam, na večerním Václaváku, začínala člověku docházet změna. Ještě jsme nevěděli ani o „zabitém“ Martinu Šmídovi, ani o stávce škol a divadel, natožpak o Občanském fóru. Ale ten pocit byl úplně nový: na Václaváku byly tisíce lidí, jen tak postávali či chodili, „u koně“ hořely svíčky, ale široko daleko žádný policista.
Ti, kdo zažili Palachův týden a policejní aktivity následující po každé velké demonstraci, byli překvapeni. Vůbec jsme nevěděli, co se děje, ale že to bude „něco většího“, už viselo ve vzduchu.
***
Slovníček Ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR - za normalizace mělo republikové ministerstvo vnitra (též ministerstva kultury a lesního a vodního hospodářství) v pravomoci i životní prostředí Mezinárodní svaz studentstva (MSS) - organizace založená (1946) a sídlící v Praze nesla odér řízení z Moskvy, podobně jako pražská Univerzita 17. listopadu či Mezinárodní organizace novinářů „zabitý“ Martin Šmíd - student údajně umlácený policisty při zásahu na Národní třídě
