Mithrův „životopis“ a kult se v některých bodech podobá osudu a víře v Krista. Mithra se zrodil ze skály a jako dospělý zabil býka, jehož prolitá krev se stala pramenem života. Vyznavači tohoto boha se nechávali pokřtít ponořením do vody, obětovali mu víno a chleba. Mithra po své smrti vstoupil do nebe.
Kult tohoto boha velmi zdatně prosperoval ještě v roce 250 našeho letopočtu prakticky v celé Římské říši. Důkazem jsou Mithrovy svatyně u Heidelbergu, Trevíru a jinde.
Rané křesťanství mělo tedy velmi silného konkurenta, jehož vliv se podařilo zlomit až poté, co císař Konstantin Veliký vydal v roce 312 Milánský edikt. Tím ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše.
Císař tak rozhodl po vítězné bitvě, před kterou podle antických historiků spatřil na obloze kříž vycházející ze slunečního svitu a doprovázený nápisem „v tomto znamení zvítězíš“. Někteří historikové vysvětlují toto vidění jako možný příklad meteorologického úkazu známého jako halový jev.
Ať už císař Konstantin spatřil cokoliv, jisté je, že poté, co křesťanští církevní hodnostáři označili 25. prosinec za datum narození Ježíše, začal Mithrův kult ustupovat.
