VĚDNOHUBKY
Když si těhotná žena dopřeje dvojku vína nebo jedno pivo týdně, své dítě neohrozí. Striktně abstinovat celých devět měsíců není nezbytně nutné, vyplývá ze studie britských vědců, kterou zveřejnilo on-line vydání časopisu Journal of Epidemiology and Community Health.
Yvonne Kellyová z University College v Londýně využila data nasbíraná v rámci rozsáhlého monitoringu více než jedenácti tisíc britských dětí narozených mezi zářím roku 2000 a lednem 2002. Zaznamenával se zdravotní stav dětí, matky zároveň vyplňovaly dotazníky o svém chování a vývoji potomků. Ženy mimo jiné hlásily i míru a četnost konzumace alkoholu během těhotenství. Vědci rozdělili budoucí matky do čtyř kategorií – na striktní abstinentky, konzumenty dvou skleniček týdně, ženy pijící tři až šest alkoholických nápojů týdně a silné pijačky se sedmi a více sklenicemi. Porovnání veškerých dat ukázalo, že se jedna až dvě sklenky týdně na zdraví nebo psychice dítěte neodrazí. Nastávající matky tak podle Yvonne Kellyové nemusí odmítat třeba přípitek na rodinné oslavě nebo krátké posezení u vína s kamarádkou.
Když má člověk poškozené energetické továrny v buňce, vrůstá u něj riziko vzniku Parkinsonovy choroby, zjistil mezinárodní tým. Výsledky studie otiskl ve středu časopis Science Translational Medicine.
Parkinsonova choroba je chronické, pomalu se rozvíjející onemocnění mozku, po jehož příčině odborníci dosud marně pátrají. Na celém světě jím trpí asi pět milionů lidí, a to především starších padesáti let.
Clemens Scherzer z Harvard Medical School v Bostonu nyní s kolegy pečlivě prozkoumal více než čtyři stovky vzorků nervové tkáně postižené parkinsonem. Vědci narazili na souvislost mezi poškozením buněčných organel zvaných mitochondrie a vznikem nemoci. Mitochondrie slouží jako jakési energetické továrny. Neurologové se proto domnívají, že za vznikem parkinsona stojí desítka genů odpovědných za hospodaření s energií. Čerstvá zjištění podle Scherzera otevřou cestu k hledání účinného léku na Parkinsonovu chorobu.
Charakteristické prstence planety Saturn mohou být pozůstatkem kolize s dávným měsícem o velikosti Titanu. Ten je největším Saturnovým měsícem, „přerůstá“ dokonce i planetu Merkur. Ke srážce mělo dojít ještě v době, kdy se planeta rodila, míní Robin Canupová ze Southwest Research Institute v americkém Boulderu. Svou teorii o vzniku prstenců představila na astronomické konferenci v Pasadeně, na internetových stránkách o ní informoval také časopis Nature.
Dosud se vědci domnívali, že Saturnova „ozdoba“ vznikla z malého měsíce, který se dostal příliš blízko k planetě a přitáhla ho mocná gravitace. Druhým vysvětlením bylo „polapení“ komety. Jenže teorie uvažující o malém měsíci nevysvětluje ledové složení prstenců. Ty jsou tvořené z 90 až 95 procent vodním ledem. I teorie uvažující o kolizi s kometou má slabá místa – vlasatice se například mnohem častěji vyskytují v okolí Jupiteru, Uranu či Neptunu.
Proto považuje Robin Canupová své vysvětlení za nejpravděpodobnější. Domnívá se, že dávný obří měsíc měl kamenné jádro a ledový plášť. Slapové síly odtrhly led ještě před samotnou kolizí a postupně se z něj zformoval masivní prstenec, který se časem zploštil a roztáhl do šířky. Kamenné jádro měsíce dopadlo na povrch Saturnu a stalo se součástí rodící se planety. Robin Canupová věří, že její teorii definitivně potvrdí sonda Cassini, která nyní krouží kolem Saturnu.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| EVA HNÍKOVÁ, redaktorka LN
