Tron: Legacy je pokračováním (nebo spíš předělávkou) filmu Tron z roku 1982. Těžiště obou snímků se odehrává uvnitř počítače, kam proniknou hrdinové programátoři bojovat proti zlotřilým programům. V nové verzi se mladý hacker Sam Flynn a jeho otec Kevin, uvíznuvší v systému jménem Grid před dvaceti lety, postaví zlému programu Clu, který usiluje o světovládu.
O ději není třeba dál referovat: jde o disneyovku s primárním cílovým publikem v podobě kluků kolem třinácti let a při vyšší koncentraci dialogů ve střední části začnou starší diváctvo brnět mozkové laloky. Řídký příběh o boji dobra proti zlu na sebe nicméně navěšuje překvapivě komplexní, někdy dokonce protikladné motivy. Je tu například frankensteinovské téma stroje lidštějšího než člověk – a zároveň myšlenka, že člověk dokáže vítězit (nejen nad stroji) právě díky svým nedokonalostem.
Celek je víc než suma svých částí Tron: Legacy celovečerně debutujícího režiséra videoklipů Josepha Kosinského skutečně připomíná hudbu složenou ze samplů: půjčí si myšlenku, nechá ji letmo zaznít a pak „vyzobne“ zase jinou. Týká se to i styčných ploch s jinými filmy, jichž tu jsou desítky (Metropolis, Blade Runner, Gattaca, Star Wars...), i nápadů vizuálních.
Původní Tron svou vektorovou grafikou připomínal rané osmibitové hry a netajil se inspirací modernismy počátku 20. století. Tron ročník 2010 je ještě přísněji, jaksi mondrianovsky geometrizovaný a písněmi od Journey a Eurythmics a extrémně zvýrazněným výtvarným motivem neonů jako by vzdával poctu 80. letům. Je to však jen jednotící rámec pro detaily z nejrozličnějších koutů: v japanizovaném interiéru se najde místo i pro křišťálový lustr a raketově poháněné letouny po sobě střílejí z ocasních kulometů, jež se zasekávají jako v bombardérech za druhé světové války.
Promyšlená vizuální koncepce se kongeniálním způsobem doplňuje s vynikající hudbou, která ve filmu na rozdíl od jeho předlohy zní téměř neustále. Většinou je mile klasicizující, v burácivých pasážích až moc připomíná tvorbu Hanse Zimmera; podepsáni jsou pod ní Daft Punk, jejichž estetika se v Tron: Legacy projevuje na tolika místech (design helem, citace jejich filmu Electroma), až se vkrádá myšlenka, že se francouzské duo na výsledku podílelo i jinak než „jen“ hudební stopou.
Všechno tohle samozřejmě bude zmíněnému cílovému publiku ukradené, kluci si film užijí jako strhující akční podívanou. Je to legitimní přístup: jednotlivé detaily tu slouží celku a nápaditý „design“ je služebný. Tron: Legacy je především špičkově natočená podívaná (a „poslouchaná“), která na plátno ve scénách jako Samovo zajetí, jeho příchod do herní arény nebo závod motorek „světlocyklů“ vrhá dlouho neviděný majestát.
***
Tron: Legacy
USA 2010 Režie: Joseph Kosinski
Hrají: Garrett Hedlund, Jeff Bridges, Olivia Wilde a další
