Důraz na železniční dopravu je „in“, a couvne-li ministr Bárta z několika plánovaných škrtů, je málem pasován na ekologického aktivistu. Ale při vší úctě k Vítu Bártovi a jeho reformnímu odhodlání, dálková železniční doprava má své limity. Tedy přinejmenším na hornatém valu kolem české kotliny. Mají-li rychlovlaky typu TGV konkurovat letadlům, je k tomu zapotřebí nejenom francouzská technologie, ale i rovný terén typu Pařížské pánve.
Bude-li proražen tunel u Plzně a modernizována trať přes Domažlice, rychlovlaky mají být z Prahy v Mnichově za 3 hodiny 9 minut. To je vysoký cíl, ale otřese konkurencí levnějších autobusů? Toť otázka. Stačí se podívat, jak to už dnes funguje mezi Prahou a Norimberkem. Koupíte-li si železniční jízdenku, volíte ze dvou možností. Buď vyrazíte z Prahy v 8.37, jenže přistaveným autobusem Německých spolkových drah, a v Norimberku jste za 3 hodiny 39 minut. Nebo vyrazíte rychlíkem v 9.04 a v Norimberku jste za 5 hodin 19 minut. Ano, na trase z Prahy do Bavorska už teď německé dráhy sázejí na autobusy, rychlé jako Bártova vize. A mimochodem, ten rychlík, co jede o hodinu a 40 minut déle, se jmenuje Franz Kafka.
