Nehrajte si s nacionalismem a rasismem, vypouštíte džina z lahve, varuje české politiky bosenský Chorvat Igor Blaževič.
* LN Podle studie, kterou si nedávno nechal udělat Člověk v tísni, mladí lidé nejsou tolerantní k Romům. Setkáváte se s předsudky i na festivalu Jeden svět?
Ano. Neznám žádnou společnost, která by nebyla aspoň latentně rasistická. Ale víte, ona se tu najednou vytvořila fráze: „My Češi jsme rasisti.“ A tím, že se to opakuje, se to stává pravdou a pěkným alibi. Mě už tenhle banální stereotyp štve, takže radši říkám: „Ne, Češi rasisti nejsou.“
* LN Setkal jste se za dobu, kdy Jeden svět pořádáte, s předsudkem i u sebe?
Ano. Řeknu vám dost ilustrativní příklad. Jednalo se o festival v roce 2000 nebo 2001. Na jeho konci za mnou přišla kolegyně, taková americká feministka, a řekla mi: „Podívej se na svoji porotu.“ Já jsem si říkal: „Co je? Všechno jsou to takoví úctyhodní režiséři...“ Tak jsem jí odpověděl: „No je to skvělá porota!“ A ona se mě zeptala, jestli mi není divné, že v ní není ani jedna žena. Pak mě vyzvala, abych se podíval na festivalový program. Zjistil jsem, že šedesát procent z filmů, které jsme vybrali, natočily ženy! A v porotě sedělo pět slavných režisérských mužů! Uznal jsem problém, omluvil jsem se. A už si na to dávám dost pozor.
* LN Vlastně jste byl obviněn z mužského šovinismu.
Ano, byl jsem obviněn. A je pravda, že jsem se jako šovinista i choval. Muži to v sobě často mají. Takové to dravé a válečnické „být vidět“. My chceme být vpředu. Stejně tak chtěli být vpředu i ti slavní režiséři. Jejich kolegyně dělaly taky dobrou práci, ale bylo jim trapné tyto šaškárny dělat. A já jsem chtěl slavná jména a automaticky jsem vybíral ta mužská.
* LN Když jsme mluvili o rasismu, zmínil jste, že politici částečně určují nálady ve společnosti. Co si myslíte třeba o výrocích Jiřího Čunka nebo Liany Janáčkové?
Je to děsné, když se politik vyjadřuje takovým způsobem. Já se svými jugoslávskými zkušenostmi můžu jen potvrdit, že je velmi nebezpečné, když si politik hraje s rasismem a nacionalismem. Člověk má na začátku pocit, že to má pod kontrolou, občas něco jen tak řekne... Ale vypouští džina z lahve. Je jen otázka času, kdy se ten džin vymkne naší kontrole. My jsme si na území bývalé Jugoslávie zvolili politiky, kteří byli nacionalisticky orientovaní. Nikdo z nich na samém začátku nechtěl válku, v níž bude vyvražděno dvě stě padesát tisíc lidí.
* LN Ani Slobodan Miloševič?
Ano, myslím, že dokonce ani Miloševič. A to říkám i přesto, že právě on má tu zásadní zodpovědnost.
* LN Troufl byste si říci, zda takové nezodpovědné tendence cítíte i u některých českých politiků?
Doposud to všechno bylo naštěstí jen na úrovni provinčních trapností. Mám na mysli kdysi pana Sládka nebo teď paní Janáčkovou.
* LN Nevadí vám u některých českých politiků jejich zahraniční cesty? Třeba únorová cesta Jiřího Paroubka do Sýrie...
Tahle cesta pánů Paroubka a Zaorálka nebyla v pořádku. Chyběla tu politická symbolická gesta. Je plno států, kam mají čeští politici cestovat. Jestli je potřeba se syrskou stranou něco řešit, ať to potichu dělá diplomacie. Od toho proboha je. Tohle syrská vláda automaticky použije pro svoji propagandu.
* LN Necítíte marnost, když vidíte, jak se snahy vašeho festivalu a chování českých politiků kříží?
Naopak! V okamžiku, kdy si uvědomíte, že Paroubek jede do Sýrie, Filip vyrazí do Běloruska a všichni jezdí do Číny, je dobré, že tu je festival, který ukazuje, proč je problematické do těchto zemí jezdit.
* LN Měla by v diplomatické izolaci zůstat Kuba? S nástupem Raúla Castra se z Bruselu ozývá čím dál víc hlasů pro její zrušení; Česká republika je proti.
Podle mě by to byl velice špatný krok, kdyby EU svoje velice, velice měkké sankce směrem ke Kubě zrušila. V případě, že by Kuba začala měnit svoji legislativu a propustila politické vězně, tak potom ano. Kubánský režim se dnes ale jen potřebuje legitimizovat a potřebuje si koupit čas. Nevidím důvod, proč jim v tom nahrávat. Ale jsem si vědom toho, že velká část EU - především ta socialistická, která dodnes žije v nostalgii ke Castrovi a k jeho antiamerikanismu - tohle Kubáncům žere. Tahle část EU hledá výmluvy, aby mohla být vstřícná. To je taková evropská dětská nemoc - nadšení z fousatých revolucionářů.
* LN Vy byste byl zřejmě i pro zavedení ekonomických sankcí.
Nejsem si stoprocentně jistý. Pro ekonomické sankce jsem ve chvíli, kdy se ten režim začne brutálně a genocidně chovat vůči vlastním obyvatelům. Myslím, že dostačující je konzistentní diplomatický tlak a podpora disidentů.
* LN Poté, co jsem na vlastní oči viděla kubánskou neturistickou nemocnici, troufla bych si mluvit o týrání lidí.
Ano, stav kubánských nemocnic je strašný, a Kubě se přesto dodnes daří prodávat image, která tvrdí, že zdravotnictví a školství je největší výdobytek kubánského socialismu. Přitom ta země je zbídačená.
* LN Jak se díváte na konference, které se zabývají lidskými právy v těchto zemích? Zúčastnila jsem se jedné takové v Argentině. Konala se na podporu manželek kubánských politických vězňů. Byla jsem znechucena z toho, jak delegátky sedí v Sheratonu, tedy v jednom z nejdražších hotelů, jehož cena za noc je jeden plamenný projev na konferenci...
Nevím, jestli tyhle věci mají smysl... My nějakou velikou důvěru ke konferencím nemáme, sami se snažíme věci dělat úsporněji. Ale paušálně bych to neodsuzoval. Je to věc politické symboliky. Stíhané rodiny na Kubě občas někdo navštíví a něco jim přiveze, ale zásadně je to z chudoby nevytáhne. Pro tyhle lidi má stejný - ne-li větší -význam symbolická podpora. Žijete v nějaké komunitě, v níž vám úplně všichni říkají, že jste blázen. Říkají vám to sousedi, příbuzní i stát. A vy po nějaké době sama začnete pochybovat. Jsem blázen, nebo nejsem? Všichni kolem žijí aspoň o trochu lépe, jen vy jste na mizině... A v tu chvíli se dozvíte, že nějaká dámička v nějakém Sheratonu, hezky oblečená, s hezkým účesem, řekne: „Já na vás myslím.“ Tohle může lidi na Kubě posílit. O trochu víc věřím v tu morální podporu.
* LN Ano, ale může být dělána levněji. Třeba si jít sednout na Václaváku do klece ve vězeňském mundúru, což pořádá právě Člověk v tísni.
To souhlasím. Jenže Latinská Amerika má silnou tradici bohatých majitelů půdy, kteří se chovají adekvátně svému postavení. Nelze očekávat, že si bohatý Latinoameričan půjde sednout na ulici do klece. A ještě si na sebe oblíkne mundúr... Já jsem si prožil válku v obklíčeném Sarajevu. Z Člověka v tísni jsme tam vozili pomoc, byla tam moje rodina, každý z nich během války ztratil pětadvacet kilo... Viděl jsem, že bychom tam pomoc mohli vozit nekonečně dlouho a jejich hlad by nebyl menší. Oni skutečně byli čtyři roky hladoví a byla jim zima. Když si ale dnes analyzuju, co pro ně bylo nejdůležitější, tak to byl třeba dopis, který se nám pro ně podařilo protáhnout přes hranice. Musíme těmto lidem ukazovat, že pořád mají důstojnost. V takových strašných podmínkách totiž můžete sebevědomí a důstojnost velmi rychle ztratit. A pak jste v háji.
* LN Jak vám bylo, když v Sarajevu byla vaše rodina?
Mně bylo strašně prvních šest měsíců války. To jsem s nimi neměl žádné spojení a byl jsem absolutně pasivní. Ve chvíli, kdy jsme se Šimonem Pánkem a se Štětinou začali něco dělat, jsem měl o rodinu sice stále strach, ale už jsem se necítil blbě. Věděl jsem, že nezastavím válku, ale něco jsem dělal. Když je problém, nemáte sedět. I když víte, že ten problém je větší než vaše síla. Možná prohrajete, ale aspoň z vás spadne ta tíživá frustrace.
* LN A měl jste ten první půlrok kromě pocitu bezmoci i špatné svědomí, že vy jste v pořádku a máte plný žaludek?
Toho špatného svědomí se nezbavíte, ani když jste aktivní. Já jsem se celou tu válku cítil privilegovaný. A privilegovaný jsem taky reálně byl. Já jsem do Sarajeva mohl proklouznout, ale taky jsem mohl utéct ven. Moji příbuzní takovou šanci neměli.
* LN Vaše sestra žije v Praze...
Ano. Ona je stavební inženýrka. Pracuje ve velice úspěšné firmě jako projektantka. Začala tu úplně od nuly, neměla to jednoduché...
* LN Narážela tu na předsudky, o nichž jsme mluvili na začátku?
Ne. My, lidé z bývalé Jugoslávie, tady na předsudky nenarážíme. Jedním z důvodů asi je, že v Česku existuje jakási láska k chorvatskému moři, tady každý byl v té „jugošce“... Nostalgie tady zůstala. A navíc lidé z Balkánu mají vypěstovaný jakýsi pocit drzosti, díky níž s vámi dokážeme vycházet. Většina z nás si tady našla své místo a myslím, že vám umíme být i prospěšní.
* LN Všiml jste si nostalgie, která teď v zemích bývalé Jugoslávie v lidech údajně je?
Není. Tohle česká média překrucují. Miloševič zneužil jméno Jugoslávie. Já jsem se strašně dlouho hlásil jako Jugoslávec. Ale jménem Jugoslávie bylo spácháno tolik zločinu, že dnes už toho nejsem schopen. Dnes od nás uslyšíte: „Sorry, ale Jugoslávii už neuznávám jako nějakou hodnotu. Ta hodnota byla pošpiněna smrtí dvou set tisíc lidí. Vážně sorry. Pro mě jsou moje dvě zmasakrované tetičky větší hodnota než nostalgie k nějaké Jugoslávii.“
* LN Dnes říkáte, že jste Chorvat?
Říkám, že jsem Bosňan. Mám chorvatský pas, jsem Chorvat z Bosny. Bosnu cítím jako jádro své identity. Na druhou stranu jsem odtud odešel v osmnácti letech, protože mi Bosna byla malá... Tím jsem se od ní distancoval. Ale v průběhu války mi zas byla blízká. Cítil jsem, že jestli zmizí Bosna ze světa, ztratím půdu pod nohama. Ale v okamžiku, kdy válka skončila, cítím se doma v Čechách. Ne v Bosně. Zkrátka jsem tak trochu mimo.
* LN Asi jste si svoji budoucnost představoval jinak. Vystudoval jste literaturu a plánoval jste být spisovatelem...
Ano. Nebýt války... Byl bych buď intelektuál, nebo bych byl neúspěšný frustrovaný intelektuál.
* LN Měl jste rozepsané dva romány. Kde skončily?
Jsou dopsané, a dokonce mám svůj fanklub. Nevyšlo to, ale pár kopií, které kolují, vytištěných mám.
* LN Už je nechcete vydat?
Nevím. Před dvěma roky jsem to asi po dvanácti letech vzal znovu do ruky... Chybí tam můj dnešní způsob uvažování. Nemyslím, že to je úplně špatná literatura, ale vidím na tom spoustu dětských nemocí.
* LN O čem romány jsou?
V Benátkách existuje nádherný kostel Santa Maria della Salute. A já jsem si k němu vymyslel historický příběh, kdy architekt tohoto kostela spáchal sebevraždu a už to nebylo sakrální místo... Rok a půl jsem strávil v archivech shromažďováním údajů, aby to bylo co nejblíže pravdě. A druhý román byl o vymyšleném bratrovi Michelangela, který je přívrženec fanatického kněze ničícího umění. Tento bratr má jediný cíl - zničit Michelangelovo dílo. Když umírá, pochopí, že po něm zbude jen prázdno. A chce říct Michelangelovi, že jen jeho umění má smysl. V tu chvíli ovšem Michelangelo chce všechno zničit sám...
* LN Už jste se vzdal svého snu být spisovatelem?
Literatura je dnes mimo můj život, ale možná se k ní vrátím. Teď si žiju spokojeně, ale zůstalo ve mně reziduum jakési nedořečenosti. Filmy mě strašně baví, ale považuji je za součást moderní doby. Knihu sám v sobě dávám na nejvyšší místo. Psaní je jedna z nejtěžších věcí. Člověk je u toho nejvíc sám, vyžaduje to nesmírnou odvahu. A výdrž. A já nevím, jestli ji v sobě ještě mám.
* LN Ještě k vaší zemi - chtěl byste, aby Česká republika uznala samostatné Kosovo?
Myslím, že ČR je dříve či později uzná. Není to jednoduchá otázka. Ano, já si myslím, že Kosovo má být samostatné. Nevidím totiž jiné řešení. Jsou dvě možnosti. Buď samostatné Kosovo, nebo Kosovo zpět v rukou Srbska, které je už třicet let vedeno nacionalistickou politikou s fašizoidními prvky. Srbsko provedlo na Kosovu děsný apartheid. Albánci tomu dlouhá léta nenásilně, řekl bych gándhíovsky, odporovali. Ta etnická čistka ale byla opravdu strašlivá. A dodnes, když slyšíte srbského politika mluvit o Kosovu, tak jediné, co řekne, je: „Kosovo je srbská půda.“ Proboha, vždyť kromě půdy tam žijí dva miliony lidí! Třicet let se žádný srbský politik o těch dvou milionech lidí nezmínil. Oni se tam ale nedostali odněkud z Marsu! Ti lidé tam žijí stejně dlouho jako Srbové! Samostatnost Kosova je přímý důsledek neschopnosti, krátkozrakosti a nezodpovědnosti srbských politiků. Bude to znít banálně, ale vždyť je to stejné, jako když manžel dvacet let mlátí manželku a ona v jednu chvíli řekne: „Tak dobře, rozvedeme se.“ A on v tu chvíli začne křičet: „Ne, ne, ne, ty jsi ještě moje láska!“ Jenže dvacet let ji mlátil. Žádný vztah už mezi nimi není.
* LN Zeptám se vás trochu pateticky, jako člověka, který se narodil a žil v Bosně. Ve vašem srdci, ať už to ten či onen stát uznal, či neuznal, Kosovo samostatné je?
Ano. A myslím, že i veliká část srbské společnosti to tak už bere. Ale nemá odvahu to zřetelně říct. Srbové už tolik šancí propásli! Vydávají svoji zem na pospas ruským velmocenským ambicím. Celá Evropa se tomuto tlaku Ruska snaží bránit. Ale srbští krátkozrací politici Rusku svoji zem otvírají. To je taková nezodpovědnost!
* LN Věříte, že se dožijete chvíle, kdy se Srbsko přestane chovat -řečeno vašimi slovy - fašizoidně?
Myslím, že ano. V době strašné války v Bosně to taky vypadalo, že doba Miloševiče nemá konce! Že je pánem života a smrti celé bývalé Jugoslávie! A kde je mu dnes konec?
O autorovi| ROZHOVOR TÝDNE Igor Blaževič S ŠÉFEM FESTIVALU HOVOŘILA Renata Kalenská
