VANCOUVER/PRAHA Nevěděla, co s ní start po ještě ne zcela odeznělé nemoci udělá, a vlastně to neví ještě ani nyní. Přesto vydolovala ze svého prvního závodu na mistrovství světa ve Vancouveru stříbrnou medaili.
A dnes, krátce po půlnoci středoevropského času, chystá Martina Sáblíková další útok.
V závodě na 5000 metrů bude hlavní favoritkou, zlatou medaili v této disciplíně může vybojovat potřetí v řadě.
Mnozí to od ní očekávají.
Nemůže to rychlobruslařku od zamrzlých rybníků na Vysočině rozhodit?
„Po závodě na tři kilometry, který jsem zvládla, věřím, že mě na olympijském oválu už nic nerozhodí,“ řekne lakonicky.
Risk to možná byl Dobře ale ví, že její čtvrteční start na tříkilometrové trati byl poněkud riskantní.
„Risk to možná trochu byl, ale věřím, že mě to nepoloží,“ vrací se k bitvě, která skončila nedlouho před čtvrteční půlnocí středoevropského času.
S trenérem Petrem Novákem konzultovali zdravotní rizika s osobním lékařem v Česku.
„Denně jsme mu volali. Říkal, že když jsem v dobrém rozpoložení a chci závodit, tak mi trenér nemá bránit,“ líčí nejlepší česká sportovkyně roku 2007, s níž ještě v pondělí třásla zimnice.
Dilema zda startovat řešili s koučem až do čtvrtečního rána.
„A to už jsem teplotu neměla. Rozhodli jsme se, že se hned tak nevzdáme, vždyť mám natrénováno a to se nemohlo jen tak ztratit. A poslední trénink ukázal, že závod zvládnu,“ přibližuje jedenadvacetiletá mladá žena.
Také podle trenéra rozhodl o startu ústup teploty. „Na ledě se Martině sice ještě nedýchalo nejlíp, nebyla to závodnice, jak ji znám. Když ale zkoušela jet tempem na tři kilometry, věděl jsem, že pod 4:10 pojede určitě. Tajně jsem doufal, že 4:07 by mohl být vítězný čas, takže jsme už neváhali,“ uvedl Novák pro agenturu ČTK.
Nizozemka Groenewoldová nakonec zvítězila časem 4:05,43, Sáblíková zůstala zpět o osm setin.
Převládly v ní pak pocity štěstí, anebo možná byla trochu rozmrzelá, že jí o vlásek unikl nejcennější kov?
Stříbro, které je vítězstvím „Byla jsem nadšená a opravdu šťastná. Vždyť ještě krátce před startem mě znovu přepadly pochybnosti, zda mám nastoupit. Teď mám stříbrnou medaili, ale pro mě znamená vítězství,“ přiznává skromně.
Po stříbrném závodě ji zaskočil příval blahopřejných esemesek. „Ještě jsem je ani nestačila přečíst, ale co jsem viděla, byly velmi milé,“ potěšilo ji.
Spánek, lehký trénink, odpočinek na lůžku, takový byl program Sáblíkové před dalším bojem.
„Před trojkou jsem uvažovala o medaili, jenom jsem nevěděla, jak na tom po nemoci jsem. Teď už by to mělo být lepší,“ myslí si.
Bojovné srdce Martiny Sáblíkové už zase bije medailovým rytmem.
