Byla to královna českých lesů, teď jedli zachraňují geny ze Šumavy

Jedle bělokorá, kdysi královna českých lesů a oblíbený vánoční stromeček, totiž v posledních 150 letech mizí z Česka i z celé střední Evropy takovým tempem, že najít jedli v lese dnes představuje skutečný problém. V Národním parku Šumava proto začali lesníci sbírat rouby ze vzácných jedlí, rostoucích ve výšce nad 1100 metrů nad mořem, s cílem zachovat genofond těchto stromů pro budoucí generace. Až staré jedle odumřou, mohlo by se totiž stát, že své geny už dál nepředají.

Jedle bělokorá * Jedle bělokorá je zřejmě nejznámější příklad dřeviny ohrožené v Česku vyhynutím. Místem původního výskytu jsou lesy střední a jižní Evropy. * Strom se může dožívat až 600 let, poskytuje bílé nepryskyřičné dřevo. Typická pro jedli bělokorou je její stříbrošedá kůra. Mladé stromy mají špičku ostrou, staré zaoblenou. * V 17. století tvořily jedle bělokoré 15 až 20 procent všech dřevin na našem území, dnes je jedle zastoupena pouze jedním procentem. * K jejich záchraně mají přispět rouby odebrané z vytipovaných rodičovských stromů naroubované v šlechtitelské stanici na připravené podnože.

"Tyto jedle bělokoré dokázaly jako jedny z mála přežít i ve vyšších nadmořských výškách v silné konkurenci smrku," řekl LN Daniel Černý z oddělení ekologie lesa šumavského národního parku.

Lesníci a ochránci přírody proto ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti (VULHM) a odborníky na lesnickou genetiku vytipovali na hřebenech Šumavy už před čtyřmi roky 78 jedlí, které splňují přísná kritéria takzvaných rodičovských stromů. Z nich poté odborníci odebrali vysoko v korunách rouby, které poté naroubovali ve šlechtitelské stanici na připravené podnože.

Přišly o ochranu ostatních stromů
"Tyto už odrostlé roubovance pak přesazujeme do klonových archivů ve Filipově Huti a v Srní," řekl Černý. Jedle podle něj rostou na oplocených plochách, mimo dosah zvěře a pod ochrannou různých ochranných dřevin, jakými jsou borovice, jeřáb či bříza.

Hlavním důvodem, proč jedle bělokorá začala z českých lesů mizet, je podle odborníků změna systému lesního hospodaření. Ještě v 17. století tvořily jedle takřka 20 procent lesních porostů na Šumavě, dnes jsou to jen dvě procenta. V České republice se tento strom podílí na celkovém zastoupení dřevin jen jedním procentem. "Od 19. století se totiž v lesích Šumavy začalo plánovitě těžit, někdy i holosečně po celých plochách, což jedlím, které do určitého věku potřebují zastínění, nesvědčí," uvedl Černý.

Viníkem je i zvěř
Druhým důvodem úbytku jedle bělokoré jsou škody způsobené zvěří. Ta sice okusováním likviduje i mladé smrčky, vzhledem k jejich počtu ale nedokáže zlikvidovat na rozdíl od málo početné jedle celou mladou populaci. "Zejména v padesátých a šedesátých letech minulého století přemnožená zvěř doslova znemožnila odrůstání přirozené obnovy jedlí," uvedl Černý.

Staré jedle, které přežily, začaly po roce 1970 hromadně odumírat, což odborníci považovali za důsledek průmyslového znečištění a kyselých dešťů. "Dokonce se předpokládalo, že jedle bělokorá nepřežije v Česku rok 2000," řekl LN náměstek ředitele šumavského parku Pavel Hubený. Ačkoliv se v posledních dvaceti letech začala zbývající populace jedlí trochu vzpamatovávat, chybí středně staré stromy, které by měly v budoucnu být základem pro nové jedlové generace.

Když už jedle ve volné přírodě plodí a v zemi se uchytí nové semenáčky, podlehnou zvěři. Podle Daniela Černého tak sběr roubů z dosud stojících odolných jedlí a pěstování takzvaných roubovanců v ochranných podmínkách představuje jednu z možností, jak genofond jedle zachovat i pro budoucnost. Za několik desítek let budou totiž "roubovanci" zdrojem semen po pěstování nových semenáčků a sazenic. "Pokládáme tím jeden ze základních kamenů k záchraně této vzácné původní dřeviny a jejímu návratu do šumavských lesů," řekl Černý.