"Někdo prostě jel sloužit na Sibiř, jiný na Krym, já do Československa, nejdřív jsem v tom neviděl ani žádný rozdíl," říká
Před 20 lety odjel poslední vojákKrátce před osmou hodinou večerní dává výpravčí v Čierné nad Tisou pokyn a československé území opouští dlouhý nákladní vlak. Píše se 21. červen 1991 a vlakem je vůbec poslední vypravený ruský vojenský transport. Po 23 letech končí "dočasný" pobyt ruských vojsk na českém území. |
Žije dnes v Moskvě a na svá "československá léta" vzpomíná rád. "Pak jsem ten rozdíl pochopil. My jsme se tam u vás měli mnohem lépe. Když jsme se dostali do obchodů, připadali jsme si jako v ráji."
A tak prý nakupoval, jak se dalo. Hlavně džíny ("Ty jsme ještě v SSSR prakticky neznali. U vás jsme je měnili za benzin kradený z našich zásob.") a boty.
"Zato teď se u vás cítím spíš jako v nějaké ruské provincii," směje se Alexandr a nemyslí to zle.
FOTOGALERIE LIDOVÝCH NOVIN |
„V Moskvě máme mnohem luxusnější obchody a lepší zboží než v Praze. Byli jsme u vás s manželkou předloni, kolem Vánoc. Zašli jsme do butiku a prodavačka se ptala, zda si může sáhnout na kožich mé paní – nádhernou věc z bílého norka,“ vypráví Alexandr.
Před šestadvaceti lety by si Alexandr takovou situaci ani nedokázal představit: "Chodili jsme u vás s očima vyvalenýma, co to je za bohatou zemi."
Tehdy devatenáctiletý Saša sloužil nejdříve ve slovenském Komárnu. Část vojenské služby pak strávil v Čechách, kde střídal ochranku základny, na níž byly umístěny nechvalně známé rakety SS 20. "Byl to velký rozdíl, Češi a Slováci. Slováci se k nám chovali mnohem lépe. Na Češích bylo vidět, že nás rádi nemají."
Drobné excesy
Nakonec Slováci sovětským vojákům odpouštěli i drobné excesy. "Jednou jsme u Bratislavy našli vinný sklípek, bylo tam několik sudů plných vína. Tak jsme si je vzali – a celá posádka se strašně opila. Druhý den přišla bezpečnost a případ se vyšetřoval – samozřejmě velice delikátně," směje se Alexandr.
Nakonec se zjistilo, že finanční náhrada ze strany ruských vojáků nepřipadá v úvahu. "A tak jsme šli na oplátku sbírat brambory na pole toho slovenského kolchozu, kterému jsme ukradli víno. Teda, víno a pivo jste měli dobré, ale vodka, ta u vás nestála nikdy za nic!"
Celá příhoda by byla banální, kdyby pro vojáky na pole nepřijely autobusy, jak zasněně vzpomíná Alexandr, luxusní. A dovezli je do centra Bratislavy na výlet. "Koupili nám každému kolu," říká a je znát, že i po letech se mu tají dech. Bylo to poprvé, kdy něco takového okusil.
Vzpomínky většiny účastníků akce, kterou v Moskvě mnozí dodnes nazývají "bratrskou pomocí", jsou podobné. Vojáci byli oslněni dostatkem a spokojeni s tím, že po nich místní obyvatelstvo většinou neházelo kameny.
