Jiří Štěpnička obdařil Shylocka živou proměnlivostí, jeho postava se skládá z vybroušených plošek a je lidsky pochopitelná. Vtiskl jí i hlubokou duševní trýzeň, která v závěru ústí v bolestnou únavu. Ta jej pak pohltí: když pokořen a bosý kráčí vodou pryč, je to jedna z nejsilnějších scén. A přitom začíná jako šantala, kašpar, který předvádí svou vlastní karikaturu a doslova se třese na svou oběť. Pak přijde známý monolog o tom, že Žid je stejný jako křesťan ze třetího jednání, kde poprvé zazní žalující tón – civilně a naléhavě. Obsazení Štěpničky je plusem, po delší době mu režie svěřila roli hodnou herce jeho kvalit. Další zajímavě vyložená figura je Antonio Igora Bareše, dekadentní bolestín, poťouchlec a pozér v jednom. Pláče nad sebou úvodem i v závěru nejspíš z rozmazlenosti, snad proto, že je opět bohatý, snad pro svůj homosexuální vztah k prospěchářskému Bassaniovi (Jan Hájek), který se ale žádnou vášní nestravuje. Představitelky Porcie a Jessiky Lucie Žáčková a Pavla Beretová si se svými postavami pohrávají, ale ve vztazích k mužům jsou překvapivě vlažné. Nechají si líbit, když je miláčkové zrazují, utrhávají se na ně, v případě Jessiky dojde málem i ke znásilnění (neškodný Lancelot Petra Motlocha se mění v parchanta). „Štastný“ konec se tak zadrhává a zamlžuje, což ale souzní s Čičvákovým pojetím, daří se mu vytvořit neuchopitelnou atmosféru úpadkové společnosti, chladné, až nelítostné. I jednoduchá scéna, kterou tvoří šikma svážející se k rampě, tento pocit umocňuje, stejně jako hudba Petra Kofroně. Ta je i kontrapunktem ke scénickému dění. Groteskním dokreslením jsou i výjevy s Porciinými nápadníky, třeba Princ aragonský (Alexandr Minajev) coby karikatura imperiálního Rusa.
Hlavní problém výkladu ale tkví v traktování tématu antisemitismu a obecně rasismu, jako by inscenace stále dobíhala text, v němž pro vyznění řady situací není opora. „Drhne“ třeba převlek partičky mladých v ortodoxní Židy, scény s Porcií a Bassaniem... A všichni ti „Solaniové, Saleriové, Lorenzové“ táhnou dějem, aniž by k něčemu byli. Jestli si od obsazení zde nezajímavého Vojty Kotka do jedné z těchto rolí někdo slibuje nával pubertálních dívek do hlediště, pak je to úvaha scestná. A přitom inscenaci by krácení jenom prospělo.
William Shakespeare: Kupec benátský
Překlad: Martin Hilský Režie: Martin Čičvák Národní divadlo, premiéra 12. 11.
