HARRACHOV Má to ale Miroslav Petrásek, trenér českých lyžařů, na soustředění v Harrachově povedenou partičku... Tedy přesněji, nedávný lazaret.
Na běžeckých tratích pod mamutím můstkem a v nedalekých polských Jakuszycích, v běžeckém areálu snů, pečuje o Lukáše Bauera, Martina Jakše a Milana Šperla. O tři rekonvalescenty, s nimiž se osud v letošní zimě příliš nemazlí.
Jakš, mladík, který se loni postavil ve Světovém poháru i na stupně vítězů, zatím marně hledá formu. Což do značné míry souvisí s jeho nedávnými problémy s průduškami. Šperl se dokonce zatím nedočkal ve Světovém poháru jediného bodu, také hlavně kvůli zdravotním trablům. A patálie Bauera snad není třeba ani připomínat.
A to všichni tři reálně mysleli, či přesněji, stále myslí na účast ve štafetě na šampionátu v Liberci...
„Shodou okolností tuhle trojici trénuju i osobně,“ říká Petrásek. „Takže na rozdíl od zbývajících lyžařů z reprezentace jsem je radši než do vysokých hor na Seiser Alm vzal sem do Harrachova. Určitě se s nimi do mistrovství dá ještě něco udělat. Věřím, že vše zvládneme.“ Na Boží Dar ne, stoná tam Bauerova rodina A proč třeba nezamířili na Boží Dar, kde Bauer bydlí? „Trochu i proto, že Lukáš má momentálně nemocnou rodinu,“ připustí Petrásek. „Kdyby měl na Božáku bydlet jinde než doma, to by bylo trochu přitažené za vlasy. Tady v Harrachově i v Jakuszycích nám vycházejí vstříc s úpravou tratí, je tu pohodlí, regenerace. Máme vše, co potřebujeme. A navíc, k doktoru Martinu Koldovskému je to odtud kousek.“ Jakš po příjezdu Bauera do Krkonoš opustil svůj pokoj a odstěhoval se ke Šperlovi, což byl povel k nejrozmanitějším vtípkům na adresu velké české naděje pro Liberec.
„Utahujou si ze mě tedy docela slušně,“ baví se Bauer. „Já se jim ale fórky snažím vracet, taky si rýpnu. Aspoň to tady žije.“
Bauer prý v Harrachově jen spí, trénuje a jí. Dosud ani nestihl navštívit bývalého vynikajícího lyžaře a svého kamaráda Petra Lisičana, k němuž při návštěvách Harrachova mířil na vyhlášené palačinky. „Maximálně si skočím do krámu pro čokoládu, jinak skutečně nechodím nikam,“ potvrzuje Bauer.
„Pro nás je Lukášova přítomnost určitě přínosem,“ pochvaluje si Jakš, „Aspoň tady máme porovnání se světovou špičkou.“
„Já to neberu tak, že Jakšíkovi a Špekovi (přezdívka Šperla) nějak pomáhám,“ tvrdí Bauer. „Je to vzájemné. Třeba o víkendu jsem si nechal v závěru jednoho tréninku za Jakšíkem odstup, a pak jsem se ho snažil jízdou soupaž dorazit. Bylo to docela motivační.“ Šperl sází i na modlitbu „Všichni tady hledáme formu,“ usmívá se Šperl. „Pořád věřím, že se forma zvedne, trochu bychom se už ale mohli začít i modlit,“ pokračuje s nadsázkou.
Petrásek říká, že závěrečnou přípravu pro Šperla a Jakše připravil s určitým časovým předstihem a při vzájemné debatě je snad přesvědčil, že na konci cesty se „v té tmě objeví slunko...“
„U Lukáše je trochu jiná situace, říká Petrásek. „Musel užívat antibiotika, takže kostru našeho plánu upravuju. Přípravu zkracujeme, trochu improvizujeme, nicméně tréninkový plán musí mít hlavu a patu. Ano, je to hra s časem, každý den je nesmírně důležitý. Kluci už jsou ale zdraví, určitě vše zvládneme.“
Mimochodem, Petrásek prý při tréninku Bauera víceméně jen chválí. Snad aby ho psychicky posílil?
„Ale ne, lyžaři, který vyhrává Světové poháry, moc věcí neopravíte. Jeho technika i projev se mi líbí, takže jde jen o to, aby se fyzicky vrátil tam, kde byl před nemocí.“
