Obecenstvo spořádaně usazené trpělivě čekalo na Pavla Dobeše skoro tři hodiny. Vyslechlo pozorně hosty „jeho srdce“, někomu přiměřeně zdvořile, někomu spontánněji aplaudovalo, bylo však zřejmé, že tři hodiny, jak kdosi poznamenal, „čekání na zázrak“ byly už tak na hraně. Pavel Dobeš si v první řadě k sezení zcela obsazené pražské Lucerny užíval privilegia toho, komu tentokrát přišli zahrát jiní.
Vrstevníci i spousta mladých posluchačů Pražský Dobešův koncert byl tak trochu sociologickou sondou. Podle očekávání gros publika tvořili plus minus písničkářovi vrstevníci. Poměrně hlasité komentáře jednoho z kameramanů, kteří koncert zaznamenávali, nebyly ke „kotlíkářům“ a „sentimentálním dámám“, které jak známo Dobeše léta adorují, příliš lichotivé (asi je zvyklý na vybranější vzorek). Kdyby se podíval míň zaujatě, viděl by v ochozech i v řadách spoustu mladých dychtivých posluchačů a slyšel by, jak s Dobešem zpívají jeden každý hit. A s radostí.
A to si už předtím vyslechli „moravský výsadek“ - Mirka Fojtíka, kterému připadla nevděčná úloha zpožděné úvodní písničky („Lucerno, vzadu to není jednoduché, Pavel má narozeniny“), Buty (přijely pendolinem a vyznávaly Dobešovi přátelskou lásku), Pepu Streichla (pěvecky nepříliš v pohodě, ale na bluesovou kytaru „vařil“ sám i spolu s Pavlovým synem Petrem), Wabiho Daňka, kterému Dobeš kdysi dělal bedňáka (podmanivým hlasem jako zamlada si okamžitě publikum získal a spolu s kytaristou Milošem Dvořáčkem se navíc postarali o malé odlehčení), na Moravě usazenou Arménku Avinu Aghajanyanovou (její sférický zpěv je opravdu, jak hostitel předpověděl, nadpozemský), jako vždy suverénní Hradišťan s šarmérem Jiřím Pavlicou, skvělou muzikou, ušlechtilými poetickými klišé a úžasnou vokalistkou Alicí Holubovou. Po přestávce ještě došlo na Michala Hrůzu s kapelou a sympaticky nedomýšlivou Anetou Langerovou.
Své hosty si k pražskému koncertu příhodně podle proslulého hitu Pražce nazvaného Vždyť je jaro Pavel Dobeš vybral pozorně. Všechna ta „předvystoupení“, protože celý večer se zkrátka čekalo na Dobeše, měla milý, domácký charakter, který stísněným umožnil uvolnit se a náročným přehlídnout případné kiksy, protože o dokonalost tady prostě nešlo.
Deset hitů, které nadchly Lucernu Pavel Dobeš se v šedesátce představil v mužné formě. Zpívá níž, ale se stejným nasazením jako dřív, jeho nadsázka a vtípky včetně jazykových neztratily léty dráždivost a lehkost, což náhle proměněné tváře v publiku okamžitě dosvědčily. Nápad, aby si s ním (a spolu) zahráli muzikanti, kteří jej někdy provázeli, byl šťastný.
Společné hraní si užívali skvělí kytaristé Miloš Dvořáček (s Dobešem léta hrával) a Tomáš Kotrba (hraje s ním už třináct let), další dobrý hráč s kytarou je Dobeš mladší, Martin Kratochvíl u kláves si s oslavencem připomněl dávné nahrávání, kontrabas a baskytaru obstaral Joe After Pak a u bicích se hodně snažil Michal Dvořáček (rovněž syn).
Oslavenec z půlstovky svých největších hitů (které obsahuje právě vydaný Zpěvník Pavla Dobeše z nakladatelství Fragment) vybral jen necelou desítku. Pánská část Lucerny si s ním hlasitě dopřávala Calveru, Jumbo Jet, Pražce, Mery, Hery a dva revolvery a pochopitelně Jarmilu, něžné pohlaví umí všechny tyhle písně také, ale s největší radostí se pokládá do ničím nepřekonaného moudra Něco o lásce
Kdyby se každému v šedesátce dařilo tak jako Pavlu Dobešovi, když třeba zpívá píseň California, nebylo by to s českou písničkářskou scénou vůbec špatné.
***
Pavel Dobeš se v šedesátce představil v mužné formě. Zpívá níž, ale se stejným nasazením jako dřív, jeho nadsázka a vtípky včetně jazykových neztratily léty dráždivost a lehkost
