Většina významných objevů v historii byla objevena náhodou. To platí i o bílé neboli belgické čekance.
Legenda praví, že jeden belgický farmář uskladnil kořeny cikorky v tmavém a vlhkém sklepě, a když se po čase vrátil, zjistil, že vyklíčily a že listy rostliny jsou velmi křehké a chutné. Trvalo ale ještě několik let, než belgičtí farmáři kultivací dospěli ke konečnému puku, který známe i dnes. Bílá čekanka, tzv. witloof, je dnes jedním z bohatství Belgie, jejich „dar světu“, jak hrdě prohlašují. Čekanka patří do rodu, který nese botanický název Cichorium, tedy česky cikorka nebo botanicky právě čekanka. Kořen cikorky sám o sobě nejvíce proslul tím, že se sušil a mletý se přidával do kávy nebo se používal jako její náhražka v dobách nedostatku. Rostliny tohoto rodu jsou známé již tisíce let, odpradávna se pěstovaly na salát. Staří Egypťané věřili, že působí jako tonikum na játra, jako sedativum a také stimulant chuti k jídlu.
Nebyli daleko od pravdy. Jak prokázalo vědecké bádání, jsou čekanky zdrojem betakarotenu, vitaminů B, C a vlákniny.
Proto jejich konzumace napomáhá trávení a odstraňování toxinů z trávicího traktu. Volně v přírodě rostou čekanky divoké, které mají modré květy, ale pro spotřebu se pěstují tzv. pravé (Cichorium endivia). Těch je hned několik odrůd, jež známe ze supermarketů - mezi jinými například radicchio, friesee nebo bílá čekanka. Radicchio vypadá jako malá červená hlávka zelí a jméno nese po oblasti v Itálii, kde ji vypěstovali a pro niž je typická. Bílá čekanka, pravděpodobně nejznámější a nejoblíbenější odrůda, se vyznačuje bílo-žlutými, pevnými, ale přitom křehkými listy se sladce nahořklou chutí.
Čekanka roste úplně pod zemí, aby se zabránilo vystavení světlu - to totiž umocňuje její hořkost. Čím světlejší barva, tím sladší listy. Proto se také prodávají zabalené do tmavého papíru a stejně tak se musí skladovat - ve tmě a v chladu.
Radicchio a friesee jsou podle Michaela Váni, šéfkuchaře restaurací U modré kachničky v Praze vhodné především do salátů, na studenou kuchyni nebo jako příloha k masům. Naopak bílá čekanka nachází hojné využití i v tepelných úpravách. Mezi největší mezinárodní hity patří čekankové puky zapékané se šunkou.
Co s čekankou v kuchyni „Puky se rozkrojí napůl, pokapou olivovým olejem, opepří drceným pepřem a zabalí se do sušené šunky nebo slaniny. Pak se vloží do rozpálené trouby či na pánev a pečou se 10-15 minut,“ popisuje svůj recept Váňa.
„Pečení ubírá čekance na hořkosti a zvýrazňuje její sladkost. Musí být ale jen krátké, aby listy zůstaly dostatečně křupavé na skus,“ říká Váňa a upozorňuje, že před zpracováním je vždy třeba odstranit nejen košťál, ale i tvrdší srdce puku, které je zvlášť hořké.
V syrovém stavu lze čekanku libovolně míchat s jinými druhy salátů a jen lehce pokapat olejem a balsamikem. Využít ji můžete do mixu zeleniny na různé oblíbené dipy a servírovat se steaky nebo jehněčím masem. Skvěle chutnají i s plody moře, ať již v salátu, nebo lehce orestované. Čekanku se vyplatí kombinovat s něčím, co má též velmi výraznou chuť, jako například kozí sýr. Lahodný je například salát s restovanými vlašskými ořechy, modrým sýrem, pokrájenou čerstvou hruškou, přelité lehkým octem.
O autorovi| Klára Smolová, novinářka a gurmánka
