* LN Hadewijch byla básnířka a mystička žijící ve 13. století. Jak moc se jí váš film inspiroval?
Naprosto, byla mým hlavním zdrojem inspirace.
* LN Jsou mezi ní a hrdinkou vašeho filmu Céline nějaké přímé souvislosti – vyjma toho, že obě ženy žily v klášteře, ale nebyly jeptišky?
Hlavní spojitost mezi nimi spočívá v touze milovat a být milován, tu mají společnou. Zajímalo mě, jak příběh Hadewijch přenést do současné dívky.
* LN Jak jste našel její představitelku Julii Sokolowski?
Trvalo mi to rok. Je úplně obyčejná a výjimečná zároveň.
* LN Je herečka? Debutantka?
Není herečka, nechce být herečka a taky nevěří v boha. Proto se mi do Hadewijch hodila.
* LN Prý místo normálních scénářů píšete ke svým filmům celé romány...
Ano. Scénář je velmi chudičký žánr. Je důležité mít ho kvůli technickým věcem, jako je střih, ale dostat se do nitra postav dokáže jen skutečná literatura.
* LN Céline nosí pořád modré oblečení. Je to odkaz na tradiční zobrazování Panny Marie?
Vůbec ne. Na to jsem nepomyslel.
* LN Když Céline přijímá Nassirův úkol před klášterem, vyjde Slunce a osvítí ji. Byl to záměr?
To byla náhoda. Udělal jsem několik jetí a nakonec vybral to, kde vyšlo Slunce. Ale v plánu to nebylo, na počasí vliv opravdu nemám.
* LN Závěr filmu připomíná konec Bressonovy Mušky...
Vůbec jsem na Mušku nemyslel. Jeptišky se v minulosti často topily. Svět přece nezačal s Robertem Bressonem.
* LN Označovali vás za Bressonova „dědice“. Vadí vám to srovnávání?
Vadí! Bresson byl římský katolík, já nejsem ani katolík, ani věřící. Po profesní stránce pracuju úplně jinak než on.
* LN Muselo být základní nastavení Hadewijch tak polarizované? Křesťansky založená dcera bohatého ministra versus chudí Arabové z předměstí...
Ano. Polarizovaná je i její víra a kinematografie nabízí způsob, jak to vyjádřit. Když jsme u ní doma, není to realistický pohled na život v Paříži, jde o její vnitřní svět. Od začátku filmu se ocitáme v ní, vidíme svět jejíma očima. Celé je to metafora.
