Přiznávám, že jsem svého času uvítal jasný názor Václava Klause, že v podstatě nevidí žádné bezpečnostní důvody pro vybudování radaru, ale že radar znamená jasné přihlášení k euroatlantickým hodnotám. Takový důvod nepochybně může být důvodem pro vybudování amerického radaru, ovšem za podmínky, že jej za takový pokládá dostačující většina občanů, což ovšem zjevně neplatí. Možná nejzajímavější názor vyslovil režisér a bývalý předseda KSČM Jiří Svoboda, který nepochybuje o zahraničněpolitickém rozměru zřízení této základny a pokládá ji za účinný obranný prostředek proti zemím, které nás v minulosti okupovaly, tj. Německu a Rusku. Tato argumentace by byla velmi silná, ovšem za podmínky, kdyby zde existovala reálná obava z vojenského vpádu z těchto zemí.
Je jasné, že NATO jako vojenský pakt, který zde zůstal jako jakýsi relikt minulosti, s sebou přirozeně nese i klady a negativa tohoto reliktu. Jsme jeho součástí a musíme respektovat jeho pravidla, ale zároveň si musíme klást otázky, zda tato instituce je do budoucna schopna čelit skutečným konfliktům, případně i konfliktům na život a na smrt.
Vybudování radaru USA by nás oficiálně mělo uchránit proti balistickým raketám vypuštěným z Koreje či Íránu. Jsem dalek toho domnívat se, že Írán či Koreu lze zařadit jako mírové země. Ale nejsou to země, které by nás mohly ohrožovat. Že ovšem Rusko či Čína, země, jejichž význam roste a poroste, mohou vyvozovat z jeho vybudování pro sebe velmi závažné obavy, je přirozené.
S tím proto souvisí ještě jedna úvaha: Je třeba nacházet odvahu při definování největších možných konfliktů a z nich vyvozovat zahraničněpolitické a bezpečnostně-politické závěry, nikoliv ovšem na základě konfliktů minulosti, ale předpokládaných konfliktů budoucnosti. Dnes se hovoří o boji proti terorismu. Neexistuje ovšem terorismus sám o sobě. Nevidět, že jeho nejnebezpečnější odnož je spojena s bojovným islámem a že tato forma je v posledních letech na vzestupu, a dokonce vítězí v demokratických volbách, pokud jsou připuštěny, by bylo strkáním hlavy do písku. Toto je nejzávažnější potenciální střet, a proti jeho hrozbě je nezbytné postavit spojenectví na co nejširší bázi. NATO musí úzce spolupracovat s Ruskem a Čínou i se všemi zeměmi. Samo o sobě není způsobilé své členské země proti nepřátelům, již jsou schopni všeho, ubránit. Zbraně totiž nejsou všechno, jak se dnes ukazuje v Iráku či Afghánistánu.
O autorovi| Jiří Vyvadil, poradce předsedy ČSSD
