Toušeňská základní škola má v pěti třídách dohromady 53 žáků. Člověk se neubrání srovnání - před třiceti lety, v době, kdy do školních lavic zasedly děti „Husákova babyboomu“, jich v každé třídě bývalo taky třeba 38. Jak se učí ve škole, která má v každém ročníku v průměru 10 a půl dítěte?
Jak už z názvu Základní škola a Mateřská škola Lázně Toušeň vyplývá, jsou škola a školka administrativně jedním celkem. Protože budova školy je dostatečně velká a prostory mateřinky malé, mají předškoláci učebnu a hernu v přízemí školy. Výuka ve škole je organizována formou malotřídky. Třídy jsou spojené, a jeden vyučující tedy vyučuje současně dva ročníky.
Rozděl - a laskavě panuj V druhé a čtvrté třídě, které se učí dohromady, právě probíhá hodina matematiky. Učitelka stojí před první lavicí a ze dvou košíčků střídavě vytahuje kartičky s příklady. Děti na střídačku říkají odpovědi - jednou druháci, jednou čtvrťáci. Poprvé a vlastně i naposled během hodiny pracují obě skupiny dohromady.
Když tahle rozehřívací procedura skončí, začne učitelka práci oddělovat. Druháci počítají sloupečky, přičemž dostali pokyn, aby si příklad, u kterého si nebudou jisti, zakroužkovali zeleně.
Čtvrťáci řeší krátké příklady zpaměti. Sčítají deseti- a statisíce. „Abych věděla, jestli si vůbec dovedete představit, co ta čísla znamenají, řekněte mi, co bychom si tak mohli koupit za čtyři tisíce?“ ptá se učitelka. Telefon, kameru, štěně. „A za 50 tisíc?“ pokračuje.
„Druháčci, máte hotovo? Tak kdo má, může si na straně 25 za odměnu spočítat příklady a vybarvit obrázek. A vy, čtvrťáci - teď po vás budu chtít, abyste čísla, která máte tady na pravé stránce, seřadili podle velikosti a zapsali je od nejmenšího do největšího do sešitu. Ještě než s tím začnete, spočítejte si, kolik čísel to celkově je, abyste na nějaké nezapomněli. Rozumíte tomu?“
Čtvrťáci kývají hlavami a učitelka hned přechází na druhou stranu třídy. „Co vy, druháčci? Zkontrolujeme? Ukážete mi vždycky všichni výsledek na prstech, abych viděla, kdo to měl dobře,“ kontroluje výsledky odečítání.
Během hodiny se učitelka ve výuce prakticky nezastaví. Připomíná tak trochu matku s několika malými dětmi, na jedné ruce půlročního caparta, druhou míchá oběd, do toho si prohlíží obrázkovou knížku a s dalším hraje Člověče, nezlob se.
Jak se později dozvíme, během hodiny střídá učitelka nejen třídy, ale rovnou i vzdělávací programy. Zatímco čtvrťáci pracují podle osnov obecné školy, druháci se již učí podle vlastního rámcového vzdělávacího programu, který škola vypracovala.
Ošizen se nezdá nikdo. V poslední třetině hodiny se druháci přemístí na koberec a každý skládá z různé kombinace dětských papírových peněz dohromady tutéž částku. Jak zkombinovat drobné, abych měl na čokoládu a lízátko?
Šok z přechodu na druhý stupeň zdejší žáky nečeká Malotřídní vyučování, které často využívá postupu, kdy jedna třída samostatně pracuje, zatímco druhá komunikuje s pedagogem, tak trochu popírá princip absolutního ticha a koncentrace celé třídy. Dětem to ale nevadí, zvyknou si a naučí se soustředit na své věci. Taky se naučí být samostatnější a pozornější, protože rychle pochopí, že učitel nemá čas jednu věc opakovat pětkrát.
V toušeňské škole mají jen prvňáci výsostní postavení - jako jediní jsou ve třídě sami. Druháci jsou pro letošní rok spojeni se čtvrťáky, třeťáci s páťáky. Na většinu předmětů mají svou třídní učitelku, ale například na tělocvik a přírodopis si děti přebírá ředitel. Stejně tak na hudební výchovu přichází do tříd jiná učitelka, která všechny děti učí základům hry na flétnu.
Díky tomu si školáci zvyknou, že se jejich vyučující střídají, i když role třídního učitele zůstává stále silná. Tenhle systém šikovně předchází šoku, který někdy mívají žáci při přechodu na druhý stupeň. Ty toušeňské navíc nečeká jen přestup na druhý stupeň, ale i na větší základní školu.
Podle místních jsou na něj děti dobře připravené - především proto, že jsou mnohem samostatnější. „Šestou třídu, kdy žijou z toho, co se naučily u nás, zvládají zpravidla velmi dobře. V sedmé už se začínají projevovat rozdíly,“ popisují učitelky.
Neustále v akci Je vyučování v malotřídce a ve velké škole pro pedagoga hodně jiné? ptám se, když sedíme o přestávce ve sborovně, ředitelně, odborném kabinetě a školním bufetu v jednom. Kromě nás s fotografem zasedli ke stolu všechny tři učitelky a ředitel, každou chvíli sem přijde nějaký žáček koupit si oplatku nebo vyzvednout svačinu, kterou škola dětem zajišťuje.
„Je to mnohem náročnější, celou hodinu nezavřete pusu, celou hodinu se soustředíte. V normální třídě zadáte dětem samostatnou práci a máte chvilku na přípravu něčeho dalšího, tady musíte mít všechno nachystané a promyšlené,“ shodují se učitelky.
Přitom by to ale rozhodně neoznačily za nevýhodu, je to jen rozdíl. „O ženách je známo, že dokážou současně vykonávat několik činností najednou,“ lakonicky shrnuje úvahu o vytíženosti pedagoga ředitel školy Martin Černý. Hned ale vážně dodává, že to opravdu není kantořina pro každého.
Důvěra ve školu roste: místní děti se vracejí A jaké jsou výhody? Především fakt, že díky malému kolektivu vědí učitelé o dětech všechno. Zvlášť ti, kteří v obci i žijí a potkávají se s celými rodinami. Dětské osudy tak znají v souvislostech, umí žáky lépe ohodnotit, podržet nebo naopak „nakopnout“ k většímu úsilí.
Další výhodou podle soudu učitelů je, že jsou děti mnohem samostatnější a také k sobě navzájem ohleduplnější. Podobně jako ve všech smíšených kolektivech: starší pomáhají mladším, mladší jsou inspirováni staršími. Nesmí se však zapomínat na exkluzivní chvilku pro každou skupinku - tedy ročník - dětí zvlášť.
Toušeňská škola zažívá novou epochu. Současný ředitel Martin Černý je zde ve funkci šestým rokem a škola si postupně získává před lety ztracenou důvěru místních obyvatel. „Přitom s mým nástupem se učitelé vůbec nevyměnili, jen jedna učitelka je nová. Odešlo akorát vedení a výrazně jsme změnili komunikaci s rodiči,“ říká ředitel. Věkový průměr pedagogů ZŠ Toušeň je na české poměry nebývale nízký - 35 let.
Místní děti, které bylo před pár lety zvykem vozit k zápisu do okolních obcí, tak opět chodí každé ráno pěšky do své vlastní místní školy. Z těch, co odešly, se malá část vrátila, přestupy jsou ale pro děti vždycky stresující, a tak většina z nich už zůstala, kde byla.
Co je však podle ředitele pozitivní, je narůstající podíl místních dětí, které se hlásí na svou školu, oproti těm, které hostují jinde. V letošním roce tak dorazilo k zápisu 18 dětí, s výjimkou dvou tedy všechny, které ve spádové oblasti bydlí. Pokud také přijdou všechny 1. září do školy, zvýší se počet žáků Základní školy Toušeň o plných 40 procent.
***
Když děti odjedou, zastaví se hodiny
Městys Lázně Toušeň není žádná malá vesnice, trvale hlášeno je zde více než 1000 obyvatel. Do místní základní školy a mateřské školy, které fungují v součinnosti, chodí kolem stovky dětí. Jednou do roka se ale obec zklidní - to když celá základní škola a poslední ročník mateřské školy odjedou na týdenní školu v přírodě. „Předškoláky s sebou bereme v rámci adaptačního programu. V první třídě se díky tomu už znají s dětmi a vyučujícími a nástup do školy je pro ně snazší,“ říká ředitel Martin Černý. Kromě osiřelé školní budovy a klidu v ulicích je prý v obci ještě jedno místo, kde týdenní nepřítomnost dětí okamžitě zaregistrují. Místní samoobsluha. Ve chvíli, kdy děti odjedou, se také zastaví ručičky hodin na střeše školy. Ředitel Martin Černý říká, že jedním z prvních kroků, které po nástupu do funkce udělal, bylo, že opravil unikátní hodinový stroj. Protože je ale jediný, kdo umí hodiny natáhnout, fungují pro zasvěcené jako „ředitelská standarta“.
