Například při udílení Cen Thálie za rok 2009 v Národním divadle.
Lidé od divadla vědí, že přítomnost kamer a očekávání přímého televizního přenosu je i pro ně v roli diváků profesionální závazek: scházejí se tedy minimálně o půl hodiny dřív, spořádaně usedají na místa, pár minut před rozsvícením kamer už nešustí a nemluví, aby nepokazili záběr. A úkosem sledují, jestli i jejich směrem zamíří hledáček objektivu...
V sobotu navíc měli ti v hledišti Národního divadla příjemné podívání: do tváří kolegů, kteří byli nominováni za své loňské výkony, ale také na obměňující se defilé vynikajících umělců, kteří v dávné i celkem blízké minulosti prknům první scény vládli. Pokud by se na aktuálním jevišti nedělo nic mimořádného, bylo rozhodně co zkoumat na obrovském tablu známých i pozapomenutých portrétů na pozadí.
Antonín Procházka, ač ostřílený komediograf i moderátor Thálií, po čase překonal trému, jež se ani jemu nevyhnula, a snažil se být pěvcům, hercům i tanečníkům vstřícným a spolehlivým průvodcem, i když tu nejdůležitější větu večera řekl hned v úvodu: Oceněných je hodně, času málo. Naštěstí nikdo nikoho nezdržoval pseudohumornými výjevy a oslími můstky a naneštěstí ale zase o těch, kteří prožívali svou slavnou chvíli, padlo k fotografiím jen pár vět charakteristiky jejich výkonu. Zkrátka - času bylo málo.
Tvůrce, který umí i ví „Když jsem se dozvěděl, že je to zvláštní cena, řekl jsem si, že je to asi v pořádku - protože všechno, co jsem kdy dělal, bylo poněkud zvláštní,“ podělil se o své pocity svérázný autor text-appealů, divadelník proslulý svými „improvizacemi“ a „nedivadlem“, psycholog a pedagog Ivan Vyskočil (80), když přebíral Zvláštní cenu za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. „Ono to někdy ani jako umění nevypadalo a možná to ani umění nebylo, bylo to daleko spíš učení,“ shrnul své letité zkoumání, jak hrát divadlo, co je to herectví, co hercova odpovědnost...
Dojemně a skromně působil další z bardů - na jejichž vrcholné výkony si komise pro udělování Thálií vzpomněla - dlouholetý sólista brněnské opery Vladimír Krejčík (79). Kdysi začal ve sboru Smetanova divadla a nezapřel, jak jej těší, že se na jevišti Národního divadla ještě jednou mohl objevit. Podobně rozechvěle znělo vyznání Borise Hybnera (69), když dostal Thálii za celoživotní mistrovství v pantomimě. A neodpustil si rýpnutí směrem k pražským radním: že vedle všelijakých monstrstaveb by mohlo v hlavním městě zbýt „i na docela malé, skromné divadýlko pro pantomimu - aby naši žáci měli kde hrát“.
Populárního herce brněnského Národního divadla a pedagoga JAMU Josefa Karlíka připomněla porota udělením ceny za celoživotní mistrovství in memoriam. Miloš Hynšt loni zemřelého Karlíka charakterizoval přesně: „Komediant i intelektuál, plebejec i aristokrat, Azdak i Galileo. Tvůrce, který umí i ví, je elegantní i kultivovaný, robustní osobnost.“
Ocenění, jež berou v úvahu umělecké výkony v uplynulé sezoně, jsou zjevně zasloužená, vzešla z kvalitních inscenací. Kateřina Burianová má Thálii za Violet Westonovou ve hře Srpen v zemi indiánů („Dovoluji si tvrdit, že Violet Westonové rozumím. Je radost tuhle roli mít.“), Martin Pechlát za Goebbelse ve hře Goebbels/Baarová („... já, 196 centimetrů vysoký blonďák, hraju Goebbelse...“), maďarská pěvkyně ve službách opery ND v Brně Csilla Boross za roli Cio-Cio-San v Madame Butterfly, sólista liberecké opery Pavel Vančura za roli Marbuela v opeře Čert a Káča, Ivona Jeličová za titulní roli v plzeňském nastudování baletu Maryša, Zdeněk Mládek za taneční sólo v českobudějovické inscenaci So In Love, Markéta Tallerová za titulní úlohu v komorním muzikálu Dnes večer: Lola Blau, který se hraje v Liberci, a Petr Gazdík za postavu Jeana Valjeana v brněnské verzi muzikálu Les Misérables. Jak výčet dokládá, tentokrát se komise porozhlédly i po repertoáru divadel mimopražských a mimobrněnských.
Z pražského Divadla na Vinohradech vzešla sice Thálie pro činoherce do 33 let, Lucie Štěpánková však svá učednická léta prožila v Ostravě a v Pardubicích a na vinohradské scéně se zabydlela teprve před třemi lety.
***
Thálie 2009 Ocenění umělci Činohra - ženský výkon: Kateřina Burianová (Srpen v zemi indiánů) Činohra - mužský výkon: Martin Pechlát (Goebbels/Baarová) Ceny za celoživotní dílo: Josef Karlík in memoriam (činohra), Vladimír Krejčík (opera), Boris Hybner (pantomima) Zvláštní cena kolegia: Ivan Vyskočil (dramatik, režisér, spisovatel)
