Centrála ODS i vedení brněnské buňky jsou zajedno v tom, že starosta Brna-Žabovřesk, obviněný z korupce, by měl bryskně vyklidit úřad. Dál už se ale neshodnou. Vedení chce starostu Kvapila vymést se vším všudy, brněnští by s ním, než ho případně vyloučí ze strany, rádi ještě mluvili. Je třeba říci, že váhání brněnských není nutně třeba připisovat jen tomu, že stojí za svým známým.
Už na počátku 90. let byl u nás do politické diskuse zaveden princip, že pro obviněného politika má platit „presumpce viny“: vzdá se funkce, aby neohrožoval důvěryhodnost instituce a své strany. Podstoupí soud a pak případně očištěn znovu předstupuje před voliče. A ti, dojati jeho zásadovostí, jej odmění svou důvěrou.
Jenže bohužel ta poslední věta už patří cele do pohádkového žánru. Realita bývá jiná. Primátor Kladna Milan Volf byl v roce 2004 obviněn ze zneužití pravomoci, přičemž šlo stejně tak o čistotu veřejného života jako o deklarovanou snahu státní zástupkyně Benešové dostat někoho do tepláků. Když ho po pěti letech soud definitivně očistil, pohádková odměna se nekonala, exprimátorovi v politice dávno ujel vlak. Když v roce 2006 obvinili tehdejšího poslance Doležala z vyžadování úplatků, na radnici v Dolních Měcholupech se rozhodli uplatnit presumpci neviny a zaměstnat ho jako tajemníka. Dosud nevědí, zda udělali dobře, obvodní soud ho třikrát očistil, městský případ třikrát vrátil a konec je v nedohlednu. Snad nejhorší je případ neprávem obviněné vysoké státní úřednice Věry Jourové, které dokonce v průběhu mohutně medializované vazby vykradli byt.
Presumpci viny se v politice nedá uniknout. Ale nenamlouvejme si, že je bez nákladů.
Čtěte „Kvapil vypadl...“ na straně 3
