Slovo revoluce uchu lahodí, jejím dědictvím – v některých případech tím jediným pozitivním – také bývají hezké písničky. Ta revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu, začala v Polsku a i ona měla svoje písně, třeba tu o zastřeleném Jankovi Wisniewském (fiktivní postava) a o nepokojích v Gdaňsku počátkem 70. let, při nichž policie zabila 42 dělníků. Je to píseň jednoduchá a plná odhodlání jít na barikády a vést tam dost možná marný boj za „chleba, svobodu a Polsko“.
Snadno se stane, že takové skladby se stanou nechtěně směšnými, zvlášť v Česku se tenhle druh patosu moc nenosí. V klidných dobách člověk v takových tónech slyší ozvěnu těch víc vzrušujících časů, v nichž smysl byl asi zjevnější. Může mu ale uniknout, že cena za tu strhující sílu a patos bez stopy směšnosti se může platit krví, a že je to cena hrozná.
