PRAHA Zmenšený model jedné ze soch památníku obětem totality Olbrama Zoubka umístěných pod Petřínem (podle sochaře jde o „mukla třetího v řadě“, který v listopadu 2003 odolal útoku neznámého pachatele) dostali včera v Zrcadlové kapli pražského Klementina spolu s finanční prémií profesor UK, právník a sociolog Vojtěch Cepl, spisovatel exulant Luděk Frýbort, anglista, kněz a filozof Tomáš Halík, literární historik a teoretik, překladatel Josef Jařab, sestra bratří Mašínů Zdena Mašínová, politik a aktivista v oblasti lidských práv Jan Ruml a spisovatel, režisér a herec Ladislav Smoljak. Mottem, které lze číst na podstavci bronzového odlitku Zoubkovy sochy, je heslo „Pravda a právo“.
Podle člena Správní rady Josefa Vláška vznikla Nadace angažovaných nestraníků jednak proto, že „mezi námi žijí lidé v nezaviněné nouzi a jednak proto, že rozvoj kultury a vědy brzdí nedostatek finančních prostředků“.
Naděje, varování, skepse Fond, který podporuje jednotlivce, ale také vydávání knih a další aktivity, jež jsou podpory hodné, ale na něž se z jiných „kapes“ nedostává, soustředil okruh podobně smýšlejících osobností. „Jsou jednak našimi rádci a jakýmisi kmotry, kteří by názorově vyjadřovali směřování našeho fondu,“ vysvětluje iniciátor této chvályhodné aktivity Josef Vlášek.
Vesměs v českém prostředí známé osobnosti doplňuje ve výčtu oceněných exulant Luděk Frýbort, který dvacet let žije v německém Hannoveru. Prožil pohnutý život a až v posledních letech se věnuje psaní. Z titulů, jež vyšly česky, připomeňme například Mlýny boží i ďáblovy, Na západ je cesta dlouhá či Češi očima exulanta.
Na slavnosti promluvili všichni ocenění, měli pohovořit na téma naděje. Vojtěch Cepl upozornil, že ačkoli jsme se nyní ocitli v nejnadějnějším období naší historie a poprvé se stali součástí západní kultury, musíme mít na paměti různá nebezpečí. Podle Cepla hrozí nová forma ruské války - válka ekonomická.
Zatímco Jan Ruml připomněl statečnost studentů a mladých v Palachově týdnu, Zdena Mašínová projevila vůči budoucnosti skepsi. Tomáš Halík uvedl, že bez statečnosti jsou všechny lidské ctnosti zbytečné, a Ladislav Smoljak si zvolil za téma svého „semináře“ v cimrmanovském duchu veřejné mínění: „Veřejné mínění - to jest většinový názor - je nebezpečné zvíře,“ řekl mimo jiné. „Vždyť se ohlédněme přes rameno dozadu, o kolik diktatur se v demokratické společnosti zasloužilo veřejné mínění. (...) Českou specialitou myslím je, že se tu těmi, kdo věcem opravdu rozumějí, vysloveně pohrdá. Slovo ,elita‘ je v naší krajině nadávkou. A neuvěřitelně vysoko stouplo sebevědomí právě těch nejhloupějších. Nepochybně je to z velké části dědictví naší komunistické minulosti. Ale ani současný úpadek české politické kultury není bez viny. A my se můžeme jen dohadovat, co bylo dřív: mizerní politici, či mizerné veřejné mínění?“
