Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

K výbuchu v Černobylu došlo před 34 lety. Radioaktivní mrak Československo přímo neohrozil

Česko

  16:58
Praha - Od havárie v černobylské elektrárně uběhlo v neděli přesně 34 let a ještě další desítky, ne-li stovky, potrvá, než se vše vrátí do normálu. Přední odbornice na jadernou energetiku Dana Drábová před necelým rokem pro Lidovky.cz přiblížila, co se tehdy na Ukrajině stalo. Jedna z otázek, která zůstala nezodpovězena, je jak by se likvidoval požár nyní. „Dodnes nikdo neví, jak se to tehdy podařilo. Najednou zkrátka reaktor přestal žhnout a vysílat radiaci do okolí,“ uvedla v červnovém rozhovoru.

Nový sarkofág nad vybuchlým reaktorem foto: Jana a Daniel Urbanovi

Pro Danu Drábovou, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, je Černobyl z mnoha ohledů ‚srdeční záležitostí‘. A když před rokem televizní stanice HBO přišla s hraným dokumentem, neskrývala nadšení. „Dlouho jsem z ničeho nebyla tak nadšená,“ říká o pětidílném seriálu. 

Lidovky.cz: Dovolím si na úvod zvláštní otázku. Otec byl v době výbuchu elektrárny na slovenské Velké Choči. Neměli vodu, proto do ešusu sbírali kapičky vody v listech kontryhele tak dlouho, dokud se všichni nenapili. Byli tam i v době, kdy nad Československem přecházel radioaktivní mrak. Mohli se vystavit nějakému množství radiace?
Záleží, kdy přesně tam byl. Ale množství kvůli vzdálenosti nebylo tak velké. Kontaminace se opravdu se vzdáleností ředí. Na území Československa jsme neměli místo, kde by mohlo dojít k přímému ohrožení, zejména ne po hrstce vody. Samozřejmě, měřitelné úrovně záření zde byly, ale nemohly nás ohrozit. Nabaluje se na to veliká mytologie, ale není to nic nového. Čím dále jsme od události, tím je mytologie urputnější. Historikové říkají, že historie není to, co se stalo, ale to, co se o ní traduje.

V Černobylu černoši nebyli, vysmívali se scenáristce. Nakonec se směje ona

Lidovky.cz: Nakolik realisticky tedy havárii podle vás seriál vykreslil?
Tak přesně, jak je na drama možné. Pokud se pustil do technických věcí, našla bych tam některé momenty špatně posazené z hlediska času. Něco se stalo dříve, něco později. Například vrtulník ve skutečnosti nespadl při zasypávání reaktoru, ale o půl roku později. Radiaci na Forsmarku ve Švédsku nezjistili před evakuací Pripjati, ale až po ní. Nemoc z ozáření nemohla vypuknout tak brzy, jak bylo naznačeno. Ale to jsou všechno momenty, u kterých si říkám, že nejsou důležité. Seriál na to nebyl zaměřen, soustředil se na příběh. A ten byl z mého pohledu ztvárněn vynikajícím způsobem. Dlouho jsem z ničeho nebyla tak nadšená.

Lidovky.cz: Černobyl vlastně zformoval vaši profesní dráhu. Měla jste díky dramatickému zpracování u některého dílu husí kůži?
Celý život se Černobylem zabývám spíše z technické stránky věci. A příběhy – ne, že by šly mimo mě, protože jsem tam mnohokrát byla a potkala se s lidmi, kteří byli vysídlení ze zóny, kteří se vrátili a i s lidmi, kteří zůstali žít na hodně kontaminovaných územích v Bělorusku – ale vždy jsem událost nahlížela spíše z technické stránky. Lidská setkání byla emotivní, ale nebyla tak koncentrovaná, jako v seriálu.

Anatolij Stěpanovič Ďatlov (Paul Ritter) odmítá chybu přiznat. Vzadu drží...
Grafit ze střechy musí odstranit vozík. Minisérie Černobyl (2019). Tvůrce:...

Lidovky.cz: Co vám ti lidé řekli? Proč se rozhodli navzdory velké kontaminaci zůstat?
Ukrajinští „polesňáci“, i na území v Bělorusku, jsou zvláštní komunity lidí, kteří jsou hodně vázaní k půdě a k tomu, že tam jejich rodiny žily po staletí. Což seriál spíše jen naznačuje. Vysídlovat obyvatele ve věku 60, 70, 80 let nemělo opravdu valného smyslu. Protože čas, který je potřeba k manifestaci poškození ze záření, jim v podstatě ani nezbýval. Byť je ošklivé to říci, řada lidí utrpěla více tím, že je vytrhli z jejich normálního způsobu života, než ozářením.

Skutečnost byla zajímavější, vzpomíná černobylský biorobot. Jak hodnotí seriál HBO lidé z elektrárny

Lidovky.cz: V seriálu je evakuace starších lidí ilustrována na případu stařenky dojící krávu. Voják zvíře zastřelí před očima, aby ji donutil bydliště opustit.
Nešlo, aby voják neuposlechl rozkaz a někdo jej při tom viděl. Lidé mi také vyprávěli, že párkrát nechali psa nebo kočku utéct, ale kráva už je hodně velká. Zpětně viděno, nedávalo moc smysl vybíjet zvířata v zóně. Měli pocit, že srst či peří je kontaminováno a zvířata by roznášela kontaminaci dál, než bylo nezbytně nutné. Ale to byl malý příspěvek k dekontaminaci. Na druhou stranu jsem daleka toho kritizovat, protože v době, kdy se rozhodovali o minimalizaci následků, měli tolik problémů k řešení, že toto bylo jednoduché.

Dana Drábová.

Lidovky.cz: Sehrál v havárii zásadní roli tlak komunistické ideologie, která je v seriálu zřetelná v chování stranických pohlavárů?
Je jedním z faktorů, který se na havárii podílel. Podepsal se na tom, že k ní vůbec došlo i jak proběhla. Komunistický způsob vládnutí byl založen na tom, že každá skupina vědců věděla pouze kousek informace. Fungovalo zde „rozděl a panuj“. Málokdy jim bylo dovoleno, aby zacvakla celá situace v souvislostech. Snahou bylo – a viděli jsme to v pátém dílu – hodit vinu na operátory Černobylu. Bezesporu to zavinili. Na druhou stranu nevíme, co by se stalo, kdyby informaci o různých režimech provozu reaktoru měli celou. Včetně grafitových špiček havarijních tyčí. Částečně je to jejich vina a částečně nevěděli to, co měli. Zároveň zde figuruje další faktor, že nesplnit úkol bylo postihováno. Zkrátka se to nedělalo. A plnili socialistický závazek. Jaderní inženýři byli privilegovaná vrstva, Pripjať byla na tu dobu moderní město. Stačilo málo a o vše by přišli.

Lidovky.cz: Jak vnímáte postavu vědce Valerije Legasova, který se snažil zmírnit následky havárie a jistým způsobem vyznívá jako hrdina?
Nenechme se mýlit, byl nomenklaturní bolševik, jako když vyšije. Ale překročil svůj stín. Jeho život až do Černobylu nikterak hrdinský nebyl. To, že byl nomenklaturní bolševik, nicméně dokázal vhodným způsobem využít, protože s největší pravděpodobností tam bylo málo lidí z vědecké úrovně, které by Výbor poslouchal. Nic není jenom černé nebo bílé.

Výbuch Černobylu ‚způsobila americká sabotáž‘. Rusko údajně chystá vlastní verzi populárního seriálu

Lidovky.cz: Co byste dělala v případě, že byste se v podobné havarijní situaci ocitla dnes?
Máme samozřejmě postupy, procedury, krizový štáb. Jsme připravováni udělat to nejlepší, co je v našich silách, abychom lidi ochránili, kdyby se něco stalo. Pravděpodobnost je velmi malá, ale není nulová. Vždy svým lidem říkám – musíte se rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí s cílem ochránit lidi. Musíte si být vědomi toho, že až bude vaše a moje jednání úplně stejně hodnoceno ex post, zastřelí nás za úsvitu. Protože v klidu a s nohama nahoře v teple kanceláře, kdy situaci neřešíte, to vždy uděláte lépe.

Lidovky.cz: Mohl seriál ovlivnit pohled společnosti na využívání jaderné energie?
Myslím si, že ne příliš. Ti, kdo se o jadernou energetiku zajímají, se dozvěděli spoustu nového kontextu a hlavně příběhy lidí. Protože je dobré znát události tohoto typu. Katastrofy se děly a budou dít. Nemusí být zrovna jaderné, ale srovnatelné s Černobylem bychom v historii jistě našli. Příběhy jsou určitě důležité, abychom si uvědomili, jak technologie ovlivňují život jednotlivců a komunit. Na druhou stranu jaderná energetika je technologie, kterou používáme a musíme to dělat s porozuměním a respektem. To asi seriál neovlivnil. V každé populaci se vyskytuje dvacet procent lidí, kteří se jaderné energetiky hodně bojí. Možná, že se po zhlédnutí bojí o trochu více, ale to je vše. Tedy nevidím, že by něco seriál ovlivnil.

Lidovky.cz: Budou se ještě dlouho Ukrajina a další oblasti vypořádávat s následky katastrofy?
Desítky až stovky let. Přinejmenším desítky let bude trvat, než zlikvidují taveninu ve čtvrtém bloku a než areál bude moci být uvolněn k jinému využití. A i tzv. zakázané zóně bez režimových opatření potrvá sto, dvě stě let, než bude obyvatelná. Pro ukrajinskou vládu je jednodušší nechat oblast uzavřenou, protože tam jsou opravdu ošklivá místa. Ve Finsku a Švédsku například byla a dodnes jsou omezení konzumace sobího masa, protože žerou lišejníky. Cesium má poločas rozpadu třicet let, takže dnes jsme na půlce toho, co v Černobylu napadalo.

Lidovky.cz: Z města Pripjať se stala turistická oblast, po seriálu zájem prudce stoupl. Doporučujete lidem, aby jej navštívili?
Všem to doporučuji, je dobré místo vidět. Za týden, co tam maximálně stráví – s kvalifikovaným průvodcem, který ví, kam je vzít –, by se jim nic nestalo ani na těch nejhorších místech. Za dobu letu z Prahy do Kyjeva dostanete pravděpodobně větší dávku kosmického záření než v zakázané zóně.

Černobyl zaplavují polonahé a žertující internetové celebrity. Zachovejte pietu, zlobí se tvůrce seriálu

Lidovky.cz: Bylo jakési ‚zametání pod koberec‘ výsadou Sovětského svazu nebo jde o rys, který je do jisté míry součástí každého režimu?
Přemýšlím o tom. Je to svým způsobem vlastnost korporací. A stát, zejména ten autoritářský, podobný korporaci je. Se svou hierarchickou, centralizovanou správou nutně nějaké rysy korporace má. Na druhou stranu, proto si demokracie zabudovává pojistky. Jednou z nich je i nezávislý dozor. Ale to víte, že je to bitva. Protože elektrárna je přece jenom fabrika na výrobu elektřiny. Je to neustálé hledání rovnováhy a vymáhání toho, že bezpečnost musí mít vždy přednost. Na začátku každé katastrofy najdeme lidskou chybu.

Lidovky.cz: Visí nad havárií v Černobylu doposud nějaké otazníky?
Zřejmě ještě dlouho zůstane otevřená jedna otázka: Jak by se dal požár grafitu uhasit? Dodnes nikdo neví, jak se to podařilo. Najednou zkrátka reaktor přestal žhnout a vysílat radiaci do okolí. Grafitem moderované reaktory již odcházejí ze scény, jelikož je grafit opravdu problém, ale v Rusku jich stále funguje deset a poslední chtějí odstavit v roce 2050. Reaktor se dá provozovat bezpečně, když se k němu chováte, jak se sluší a patří. Tehdy se k němu kvůli úsilí splnit socialistické požadavky tak nechovali.

Lidovky.cz: Jak by se dnes grafit hasil? Postupovalo by se stejně – zasypáváním pomocí bóru a písku?
To si nedovedu představit. Nevím. S tím, co měli tehdy k dispozici, to byl asi jediný způsob. Jestli by dnes existovalo něco lepšího, nevím. Nepřemýšlela jsem o tom.

Lidovky.cz: V jednom z rozhovorů jste uvedla, že byť je to cynické, havárie v Černobylu a Fukušimě posouvají pokrok dopředu. V čem jsme se nejvíc posunuli?
Jaderná energetika za 65 let prošla důkladným procesem učení, který – podobně jako jiná odvětví - sestával z nehod a havárií. Zažili jsme tři významné havárie – každá měla jiné příčiny a důsledky. Z každé plynulo jiné poučení a posunutí bezpečnosti k extrémně nízké pravděpodobnosti, že se aktivní zóna reaktoru poškodí. Nicméně pravděpodobnost je potvora a – ač malá – nikdy nebude nulová. Čím jsme bohatší, tím více chceme nulové riziko, byť neexistuje. Tím více tlačíme na to, aby vše, co nás obklopuje, bylo bezpečné. Málo si uvědomujeme, že za to také platíme.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...