VĚDNOHUBKY
Kožní buňky se v laboratoři proměnily v chrupavku. Tato tkáň snižuje tření a tlumí otřesy mezi přiléhajícími kostmi. Když začne ubývat, dostaví se bolesti kloubů a klesá hybnost. Jenže schopnost přirozené obnovy chrupavky je malá.
Japonští vědci z lékařské fakulty univerzity v Ósace se proto rozhodli najít řešení. Z pokožky dospělých myší získali vazivové buňky zvané fibroblasty. Jak popisují v časopisu Journal of Clinical Investigation, využili následně dva proteiny a s jejich pomocí vazivovou tkáň proměnili na buňky chrupavky, které produkují kolagen, elastin a další „změkčovače“ tření.
Když japonští výzkumníci svůj „výrobek“ vpíchli do těla myší, pozorovali, že se mnohde opravdu chrupavka obnovila. Vznikala tkáň, která se jí velmi podobala. Obdobný postup se ostatně osvědčil už loni - jiné týmy proměnily kůži v nervové buňky a také v krev.
Mořští predátoři zřejmě nevidí svět v barvách, zjistili biologové ze Západoaustralské univerzity v Perthu a Queenslandské univerzity v Brisbane. Tým vedený Nathanem Scottem Hardtem detailně prostudoval oči sedmnácti druhů žraloků. Zaměřil se při tom především na čípky, světločivné buňky sítnice, které umožňují barevné vidění.
Jenže u deseti druhů zkoumaných žraloků se žádné čípky nenašly. Těmto predátorům tedy nezbylo nic jiného než vnímat světlo pomocí tyčinek - buněk schopných rozlišit především intenzitu a jas zdroje záření. Jak popisuje studie zveřejněná v časopise Naturwissenschaften, u zbylých sedmi zkoumaných druhů žraloků se čípky našly, ovšem vždy pouze v jednom „vydání“. Běžně se ovšem vyskytují ve třech variantách specializovaných na různé oblasti barevného spektra - na zelenou, modrou a červenou.
Nathan Scott Hardt věří, že získané poznatky umožní předcházet útokům žraloků na lidi, případně usnadní i jejich lov. Ukazuje se, že pro mořské predátory není ani tak důležité samotné zbarvení (třeba v případě potápěčova obleku), jako spíš kontrast oděvu s pozadím. Červený neopren příliš pozornosti nepřitáhne, v případě žluté, která je mnohem světlejší než okolí, už může být vše jinak.
Uptáků, stejně jako u lidí, klesá plodnost s věkem. Jak ale ukazuje studie Joshe Aulda z amerického Národního centra pro zkoumání evoluce v Durhamu, lze tento vývoj zbrzdit. Řešení vypadá zdánlivě jednoduše - stačí najít vhodného partnera.
Auldův tým studoval plodnost ptáků, konkrétně sýkor modřinek, téměř třicet let. Samičky se páří jednou ročně a většinou pokaždé s jiným partnerem. Podrobné sledování chování ptáků, snůšky i odchovu mláďat u 1200 jedinců ukázalo, že pokles plodnosti samiček silně závisí na partnerovi. Rozhodující nebyl ani tak věk samečka, jako spíše doba, kdy se stal poprvé otcem. Platilo - čím dříve, tím lépe.
Jak uvádí studie v časopisu Oikos - Synthesising Ecology, když se samice opakovaně pářila se samcem, který měl potomky už v prvním roce života, pokles její plodnost byl pomalejší. Podle vědců může hrát roli lepší zdraví nebo bohatší zkušenost s péčí o potomky. Odkládání rodičovství se tedy alespoň sýkorám modřinkám příliš nevyplácí.
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| EVA HNÍKOVÁ redaktorka LN
