Výjimkou jsou ale Vánoce. Podle výzkumu společnosti Median pro Lidové noviny se jen na půlnoční mši chystá skoro čtvrtina Čechů. Další pětina respondentů chce do kostela o Vánocích zajít také, ovšem jindy než na Štědrý večer.
Církve s náporem „svátečních věřících“ počítají, pro řadu farářů to ale bude znamenat „práci“ navíc. Například farář Pavel Pacner z jihomoravských Mutěnic odslouží v jeden den hned dvě mše. Tu první, pro starší lidi a rodiny s dětmi, již ráno, tu druhou, „pravou“ půlnoční, v noci. „Na půlnoční chodí spíše střední a mladá generace. Často mi tam chybí ti klasičtí pravidelní chodiči, jako by to místo přenechávali těm ,jednoročákům‘,“ říká Pacner. Dvě mše odslouží i farář Pavel Táborský ze Slaného na Kladensku.
Podle religionisty Ivana Odilo Štampacha se vánoční návštěvníci kostelů rekrutují ze dvou kategorií. První jsou věřící, kteří chodí do kostela jen zřídka. „Vánoce, stejně jako Velikonoce, křtiny či sňatky jsou pro ně příležitostí, jak vyjádřit svůj postoj,“ míní religionista. Druhá skupina lidí podle něj chápe Vánoce především kulturně. Dodržují tradice, zpívají koledy a na Štědrý večer si rádi v kostele poslechnou Rybovu mši vánoční, přestože v křesťanského Boha nevěří.
Češi podle výzkumů veřejného mínění patří mezi nejméně religiózní národy na světě. Při posledním sčítání lidu v roce 2001 bezmála 60 procent Čechů uvedlo, že jsou bez vyznání, a jen zhruba třetina respondentů připustila, že se hlásí k některé z církví. Podle Štampacha ale Češi zas takoví ateisté nejsou, řada z nich totiž podle jiných výzkumů věří alespoň v nějakou ne zcela přesně definovanou moc či sílu, která ovlivňuje chod světa.
Mezi pravidelné návštěvníky bohoslužeb, kteří navštíví kostel alespoň jednou týdně, ovšem podle Štampacha patří jen zhruba šest až sedm procent populace. To potvrzuje i výzkum Medianu pro LN.
Kořeny tradičně vlažného přístupu Čechů ke křesťanství leží podle Štampacha hluboko v historii. „V době třicetileté války se v některých regionech mnohokrát změnila vrchnost, přičemž platila zásada ‚čí vláda, toho náboženství‘. Víra tak přestala být věcí osobního přesvědčení a to podle některých hypotéz mělo na religiozitu
v českých zemích vliv,“ vysvětluje Štampach. Z dlouhodobého hlediska víře podle Štampacha neprospěl ani osvícenský absolutismus 18. století. „Náboženství úzce spolupracovalo s absolutní státní mocí a je poněkud zvláštní, když se z kazatelny vyhlašuje nějaká povinnost nebo daně,“ míní religionista. Zmatek mezi věřící zase vneslo 19. a 20. století, kdy někteří z vůdců
stále se emancipujícího národa, třeba Palacký nebo Masaryk, v převážně katolické české společnosti jednoznačně preferovali husitský odkaz. Tvrdý úder zasadil víře komunistický režim. „Já osobně myslím, že oficiální ateizace vedená komunistickým režimem našla u nás již připravené obyvatelstvo. Proto byla, na rozdíl třeba od Polska, úspěšná,“ říká Štampach.
| Chodíte o Vánocích do kostela? |
| Do kostela nechodím, ale na Štědrý den jdu na půlnoční mši: 17,8 % Do kostela chodím pravidelně: 7,0 % Zajdu se podívat, ale na půlnoční mši nejdu: 20,4% Ne: 54,7 % |
