Česko, jež se už v Bruselu etablovalo jako nejagilnější bojovník za národní potraviny z nových států, vyrazilo do další bitvy.
Tentokrát jde o eidam. Nizozemsko coby kolébka tohoto sýru požádalo o ochrannou známku a Češi po boku Slováků, Němců či Rakušanů proti tomu podali protest. Tvrdí, že eidam je natolik univerzální a rozšířený sýr, že Nizozemci nemají na jeho „návrat“ nárok.
„Hájíme možnost další výroby eidamu u nás. Surovina i technologie výroby jsou prakticky stejné v Nizozemsku jako tady,“ zdůvodnil v LN tah šéf Potravinářské komory Miroslav Toman. Komora, Českomoravský mlékárenský svaz a největší domácí výrobce eidamu firma Madeta jsou podepsané pod českými námitkami proti holandské registraci.
Lidovecký europoslanec a známý bojovník za národní speciality Jan Březina jejich aktivitě tleská. „Námitky českých mlékařů jsou na místě; ve srovnání se sýry typu eidam vyráběnými v jiných zemích Evropské unie není totiž ten holandský ničím mimořádný,“ míní Březina.
Zástupce Nizozemského mlékárenského svazu (NZO), iniciátora registrace, je jiného názoru. „Žádáme ochranu zeměpisného označení pro Holandský eidam, produkt, který je úzce spjatý s Holandskem,“ řekl LN Aad Vernooij z NZO.
Pokračování na straně 4 Češi bojují o eidam...
Češi poprvé protestují proti pokusu jiného státu chránit své zboží Dokončení ze strany 1
„Nechceme zakázat výrobu ostatních eidamů jinde v Evropě,“ tvrdí. A právě v tom tkví síla nizozemské žádosti. Země usiluje o ochranu pro „Edam Holland“, Holandský eidam, a nikoli eidam jako takový. Pokud by známku dostala, neznamenalo by to tedy, že český a jiný eidam se přestanou vyrábět. Pouze sýr pod názvem Holandský eidam by směl být vyráběn už jen v Nizozemí.
Čechy tento argument neuklidňuje. „Podle mě jde jen o mezistupeň. Pokud nyní Holanďané vyhrají, získají motivaci požádat o známku pro eidam jako druh sýru. A to by pak byl i s tím naším konec,“ míní Březina. Aad Vernooij z NZO se k tomu nechtěl vyjádřit. „Teď žádáme o ochranu pro Holandský eidam a také Holandskou goudu,“ řekl pouze.
Eidamovou bitvou se Češi poprvé dostali do situace, že protestují proti pokusu jiného státu chránit své původní zboží – sýr eidam se začal vyrábět v 15. století v okolí nizozemského přístavu Edam a odtud se rozšířil do celého světa. Špatné svědomí, že udělali stejný krok, jaký vyčítali například Němcům ve sporu o Karlovarské oplatky, ale Češi nemají.
„Já si myslím, že nelze rozlišovat, zda je to český, holandský, nebo jiný eidam. A to samé platí u goudy,“ míní Toman z Potravinářské komory. „Karlovarské oplatky jsou známka, kdežto eidam je dnes už spíš druh sýra. Jestliže se u nás a jinde po desítky, možná stovky let vyrábí, proč to najednou omezovat?“ trvá na českém eidamovém nároku Březina.
Námitkami proti nizozemské žádosti se začne v září zabývat Evropská komise, která ochranné známky přiděluje. Holanďané věří v úspěch a jako „velmi silnou“ označil jejich pozici podle svých zkušeností i Březina.
Šance na zisk exkluzivní známky pro eidam jako takový tak jasné nejsou. Nizozemsko to zkusilo už jednou v roce 1986 a nevyšlo to. Nicméně od té doby vznikl precedent v podobě řecké fety. Ta před několika lety získala celoevropskou druhovou ochranu a jakákoli feta smí od té doby pocházet jen z Řecka.
O autorovi| KATEŘINA ŠAFAŘÍKOVÁ (od stálé zpravodajky LN)
