LN: Uvědomují si lidé hodnotu osobních údajů?
Podle mě nikoli. A mám dojem, že se doposud neudělalo příliš pro to, abychom jejich smýšlení či vědomí posunuli či změnili. Zajímavé je, jak se jejich názory promění, pokud projdou nějakou nepříjemnou zkušeností. To se týká například rodin, jejichž dítě bylo vydíráno prostřednictvím Facebooku. Najednou zpozorní, protože zjistí, o jak závažnou věc jde. Většina je ochotna se svých dat a soukromí vzdát i za nepatrnou výhodu – malou slevovou kartičku například. Někdy z pohodlnosti, někdy z neinformovanosti.
LN: V souvislosti s tím se hlavně v zahraničních médiích objevují návrhy na to, aby byli občané za poskytnutí svých údajů někomu dalšímu finančně odměněni. Co si o tom myslíte?
V čele ‚ochránců soukromí‘ bude bývalá ústavní soudkyně Janů |
Pokud neexistuje vůle lidí chránit svá osobní data, je těžké, aby je úřad chránil proti jejich vůli. Nechat si za citlivé informace osobě zaplatit vás může dostat do špatného právního postavení. Pokud je totiž poskytne zdarma, máte pořád možnost – za pomoci úřadu – z takové situace vycouvat, pokud si vše po čase rozmyslíte, protože váš souhlas musí být nejen informovaný, ale i trvající. Když si za něco necháte zaplatit, tak je to mnohem obtížnější. Takže to bude další fáze, kam by se mělo vstupovat jen velmi opatrně nebo lépe nevstupovat.
LN: Však také premiér Bohuslav Sobotka nedávno vyzval, aby se s osobními daty neobchodovalo...
Jenže ono se obchoduje. Pouze je neprodávají přímo lidé, kterých se týkají. Přeprodávají si je mezi sebou firmy, které se sběrem takových dat zaobírají. To je ostatně širší problém. Podle zákona se musí každý zaregistrovat, tedy dát vědět, za jakým účelem osobní data a informace o druhých shromažďuje a zpracovává. Jenže velmi často tento deklarovaný účel opustí a udělá si z toho výnosný byznys. Protože databáze zákazníků je pro komerci vždy velice žádaná.
