Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Češi na cestě do habsburského područí

Česko

Lidové noviny přinášejí osmidílný projekt Kronika českých zemí, který navazuje na loňské úspěšné vydání Kroniky 20. století. Jednotlivé svazky, jejichž autory jsou čtyři desítky předních českých historiků, vycházejí každý pátek a jsou k dispozici v prodejnách denního tisku. Třetí díl zahrnuje léta 1471–1680.

Zhruba dvě století vymezená léty 1471–1680 dělí historici většinou na tři období: jagellonský věk (1471–1526), dobu předbělohorskou (1526–1618) a následující dobu třicetileté války (1618–1648), rekatolizace a upevnění centrální panovnické moci, pro niž nicméně není rok 1680 žádným výrazným mezníkem.

Toto dělení má výraznou asymetrii: zatímco prvních 55 let dostalo své jméno po vládnoucí panovnické dynastii, další téměř století jako by směřovalo do jednoho bodu – k Bílé hoře, líčené tradiční českou historiografií jako národní katastrofa. Je zřejmé, že pojmenování celého století podle jeho vyústění, které mu jakoby dávalo smysl, je umělý konstrukt. Češi 16. století by se možná divili, jak jsme jejich dobu vlastně pojmenovali.

První kniha Jagellonské půlstoletí představuje oproti předchozímu období husitských rozbrojů nepochybně dobu konsolidace, započatou ostatně již Jiřím z Poděbrad. České země se jen pomalu zbavují nálepky „bašta kacířů“ a začínají se otevírat světu. K podstatným změnám dochází ve struktuře společnosti a moci. Ze středověkého království se stává stavovská společnost, v níž hlavní roli hraje vysoká šlechta, sekundovaná nižší šlechtou a královskými městy, která dlouho musejí o svá privilegia bojovat.

Zejména v Čechách je marginalizován vliv katolické církve. Z civilizačních výdobytků jagellonské doby je nutno jmenovat alespoň rozšíření epochálního vynálezu knihtisku – první v Čechách vytištěná kniha pochází z roku 1476.

Čechy jako nejsvobodnější země světa Vsrpnu 1526 zahynul v bitvě u Moháče král Ludvík Jagellonský a na český trůn potřetí nastoupil panovník z habsburského rodu. Zatímco předchozí pokusy Habsburků o trvalý zisk zemí Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice) po vymření Přemyslovců a Lucemburků skončily neúspěchem, tentokrát se jim to podařilo. Počínaje Ferdinandem I. až po Karla I. zaujímá habsburská vláda téměř čtyři staletí. Nešlo zdaleka jen o staletí útlaku, odnárodňování, náboženské nesvobody a stagnace, jak se v českém historickém povědomí začalo tradovat po roce 1918. Dá se předpokládat, že v mnoha ohledech by podobnou politiku prováděla jakákoliv jiná panovnická dynastie, které by se podařilo sjednotit středoevropský prostor do jednoho státního útvaru.

Přestože první století habsburské vlády nelze poměřovat jen Bílou horou, je nepochybné, že dva konflikty, které se v listopadu 1620 při západním okraji Prahy násilně řešily, hrály významnou roli i v předchozích desetiletích. Šlo především o náboženský spor mezi většinovými utrakvisty a menšinovými katolíky a o svár mezi panovnickou mocí a stavovskou společností. Na počátku 16. století byla náboženská situace v českých zemích mimořádně složitá: vedle utrakvistů tu byli menšinoví katolíci a malá sekta Jednota bratrská. S nástupem luterské a kalvínské reformace (Luther se roku 1520 označil za husitu) získávala tato vyznání masově stoupence zejména mezi německy mluvícím obyvatelstvem a ve vedlejších zemích. Náboženský konflikt s katolickou dynastií byl nevyhnutelný, nicméně až do stavovského povstání v roce 1618 se řešil převážně ústupky a české země byly zřejmě vůbec nejsvobodnější zemí světa, pokud jde o vyznání víry. Náboženský rozměr měl i svár mezi králem a stavovskou společností, protože drtivá většina stavů byla jiného vyznání než panovník.

Cesta do katastrofy Jakkoli je možné chápat rozhořčení, které vedlo ke stavovskému povstání v roce 1618, nelze přehlížet že povstalci se sami dopouštěli na katolících násilí a uzurpací. Povstání bylo také jen velmi málo promyšlené a logicky se brzy změnilo v pohromu. Vykládat ovšem následnou habsburskou represi v nacionálním duchu je naprosto nemístné: ze sedmadvaceti „českých pánů“, popravených v červnu 1621 na Staroměstském náměstí v Praze, mluvila třetina jen německy.

České stavovské povstání bylo roznětkou nebývalého konfliktu, který zpustošil velké části Evropy. České země, které přišly během třicetileté války odhadem o třetinu obyvatel, patřily k těm nejvíce postiženým. Nucená rekatolizace vyhnala ze země tisíce lidí. Je příznačné, že nejvýznamnější český myslitel i nejpronikavější český umělec doby, Jan Amos Komenský a Václav Hollar, vytvořili většinu svých děl v cizině. V zemi se naopak usazovali bezskrupulózní žoldáci, kteří dostávali od panovníka statky za dobré služby i špinavou práci.

Po vítězství Habsburků a nastolení jejich absolutistického režimu nastával v polovině 17. století čas, který pozdější obrozenečtí historici nazvou „dobou temna“.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!